To jsem taky já, díváš se na nového Johnnyho, mám rád sluníčko a brzy si oblíbím i kuskus, budu ho s Tomášem rozdávat na náplavce a společně s dalšími sluníčkovými dětmi objímat bezdomovce umírající na mor :)
Za hodinu opustím pracoviště. Okamžik, na který se těším již od ranního příchodu. Pouze u oběda jsem si dovolil třicet minut na odchod nemyslet. Rozhodnutí změnit životosprávu a začlenit do obědů více zeleniny a ovoce, pohyb se dostaví později, přinášejí první mírně příznivé ohlasy a toaletu navštěvuji méně často, tedy nikoliv tolikrát, jak bych si na zdejší poměry přál, zato z toalety odcházím s pocitem lvího muže, který na záchodě zanechal královskou stolici. Touha omezit maso, zejména maso nezdravě upravované, vedla k velkovýrobě salátů na pracovišti a jen s vypjetím sil se dokážeme do zmíněných třiceti minut s ledovým salátem, okurkami, olivami a rajčátky, zasypané balkánským sýrem a zalité olivovým olejem, vtěsnat. Přiznám se, že tu a tam překročíme limit nějakou minutkou navíc, na pojídání totiž opravdu nezbývá mnoho času, proto olivy spíše urychleně spolykám, a to všechno vzbuzuje neblahé veřejné mínění u ostatních kolegů, hlavně podezíravých a navzájem soupeřících kolegyň, o mém a kolegovým prac. nasazení. Ale mluví z nich pouze závist k našemu skvělému salátu. Zvoní telefon. Chystám se pomalými pohyby vstát ze židle, doufaje, že drnčící telefon zvedne někdo jiný. Na paní Moniku se mohu vždycky spolehnout, neboť jako robotická žena se automaticky postaví do pozoru a zvedne sluchátko a jako automat spustí trylkovací melodii. Výborně. Řeknu si vítězně a opět se nenápadně posadím tak, abych u nikoho nevzbudil ani nejmenší pozornost. Paní Monika je milá kolegyně a doma chová dva malé pejsky. Konec se plíživě blíží. Radost sdílím společně s dalšími zaměstnanci na celém světě, kterým se také blíží konec a oni, stejně jako tady já, radostně zmizí v ulicích.
Honza by na to zapomněl, tak to sem zkopíruju já. Tudíž Hozův další komentář:
Jak to vidíte, nadělíme si u příležitosti 100. výročí od rozpoutání první světové války hned třetí pokračování? Východoevropský region zdá se býti posledních několik dnů poněkud nestabilní. Démonický Putin po uspořádání olympiády touží po novém projektu a úprk marnivého Janukovyče, oblíbené loutky ruských ještě marnivějších prominentů, je vodou na jeho mlýn, i když se loutka vrátila do země dědy Mráze s ošoupaným lakem. Přítomnost Janukovyče v Rusku nebude náhodná. Nejspíše návratu předcházelo telefonické pozvání, ostatně z tisku jsem se dozvěděl, že prezidenti různých států si běžně telefonují. Što? Putin má v plánu svou loutku nejdříve oprášit, znovu natřít, vyměnit potrhaná lanka, poté trošku pozměnit jeviště, vyměnit kulisy a nakonec, až se na Krymu usadí prach, instalovat ji zpátky. Obávám se, že tentokrát papežovy bílé holubice míru nebudou stačit. Nedávná událost ve Vatikánu, hojně rozšířená médii jako senzace a předzvěst blížící se katastrofy, kdy první holubici napadl hladový racek a druhou vzápětí černá vrána, nechává některé nedočkavce vojenských konfliktů tušit, že následující týdny mohou být velmi vzrušující. Konfliktu už může zabránit jedině kosmický strážce Aštar Šeran a jeho mírumilovné vesmírné ještěrky, které s údivem sledují naše dva speciální letouny, jak se zraněnými ukrajinskými demonstranty k nám přivážejí také Janukovyčovy oblíbence a kamarády, na něž nevystačilo místo v jeho osobním vrtulníčku do Ruska. Ale o tom ještě nikdo nemluví, protože se to nehodí, až se usadí prach, všechno se včas dozvíme a u piva si povíme. Zdá se, že pravý "maidan" teprve začne a Putin to platí :)
21.01.2014 - Pro velký ohlas vloženo do sloupku, aneb byl z toho i jeden blahopřejný telefonát
Ejhle, konečně se někdo chopil příležitosti a konkuruje mistrovi, ano, až tak vysoko sahá moje ego ve vytváření poutavých "trailerů" :) Řeknu jen krátce, že vynaložené úsilí vyústilo v uspokojivý výsledek, ale podobně jako Peter Jackson v jeho Hobitovi se i Marek, tedy Petr dopustil zbytečného natahování děje, jenž mohl být příjemně vtěsnán do tříminutového prostoru, ale chtěl nám ukázat více. Půvabné zimní scenérie nadšeného diváka potěší, na druhé straně nám režisér servíruje již přežvýkaný děj minulých let a to, prosím, berte s humorem, odborníka popudí k napsání kritického sloupku, za který bude jistě brzy zaslouženě kamenován a pověšen hlavou dolů na kandelábru :D
Jinak jsem dneska narazil na zajímavou nabídku zaměstnání, v níž zaměstnavatel nabízí vedle ohromující skoro až otcovské přízně k zaměstnanci, v podobě motivujícího platového ohodnocení a flexibilní pracovní doby, také dostatek kávy a vlastní odpadkový koš. Co více si přát? Vlastní odpadkový koš je můj sen už od dětství :)
Věřím, že některé z vás sloupek k ránu potěšil, jiné opět naštval, ale takové už bývá zimní ráno. Jednou vám na zvonek zazvoní pošťák s dobrou zprávou (poslední případ byl zaznamenán ve Vídni v roce 1914), jindy vás stejným způsobem navštíví exekutor se špatnou zprávou, ale ani při jedné z těchto návštěv si nenecháme zkazit chuť ranní kávy a vykročíme do nového dne pravou nohou a s usměvem na tváři a jak by řekl Tomáš, "se sluncem v duši", tedy pokud vám již exekutor nezabavil kávu a hrnek :)
