Diskuse Kolektivní psaní

Petr  - 19:13 14.09.2017
 
"Uvozovky?"
Honza  - 18:48 14.09.2017
 
Petr, 21:35 13.09.2017
Ano, ano, už je to opravený? :-)
Petr  - 21:35 13.09.2017
 
To je hodne dobra historie ;-)
Honza  - 0:16 09.07.2009
 
Opravte to ;-)
Petr  - 0:07 09.07.2009
 
[Honza, 00:01, Kuk :-)]:
Proto nefungujou odkazy tak jak maji (s uvozovkama) - tady na tom hostingu to soupne lomitko pred kazdou uvozovku.
Honza  - 0:01 09.07.2009
 
- Jenom nerozumím těm lomítkům ohraničující pole v uvozovkách. Tomáši, oprav to.
Honza  - 23:03 08.07.2009
 
Obrovské hřmotné zadunění otřáslo tichou nocí, že by probudilo i trpaslíka spícího hluboko v nitru hory. Než se stačili spící hrdinové probrat a zjistit, co se kolem tábora vůbec děje, jejich okolí ozářila jasná ohnivá koule a dopadla deset sáhů od jejich ležení. Zem se otřásla ještě silněji, několik stromů pohltily plameny, jejíž jazyky sahaly až ke špicím vysokých smrků. Dopad blízké střely probudil v houští i Trotla.
\\\"Musíme pryč! Les je plný skřetů!\\\" pobízel Arghil ostatní a jednomu po
druhém pomáhal vstát. Trotl sevřel v rukách pevně mocné kladivo a už se chystal vyběhnout proti nepřátelům, avšak Thrag ho uchopením za jeho skromný cár oděvu zastavil. Trotl po něm hodil znepokojující pohled a uvolnil se k několika krokům vzad. Bohužel si nevšiml několika pohozených čajových šálků po zemi, jež svými špinavými těžkými chodidly do posledního kousku rozdrtil. \\\"Vem tě čert, Trotle! I ti skřeti nadělají míň škody než ty!\\\" zasyčela už tak dost nepříjemně naladěná Norren.
\\\"Pozor!\\\" zvolal Arghil při pohledu na další letící ohnivou kouli. Každý zahodil předmět, který bránil v běhu, jenom Haten dosud ležel na zemi. Trotl by o něj i zakopnul, ale stačil si ho všimnout, jako kus klády jej zvedl ze země a odskočil s ním stranou. Na místo, kde před okamžitě ležel bezmocný Haten, dopadla ohnivá střela.
Lesem se neslo vřískání a skřehotání, bubnováním v temných zákoutích hvozdů skřeti oslavovali boj jako takový. Arghil přivedl koně, na něhož mohli posadit Hatena, Thrag unaveně uchopil uzdu, \\\"Cestou na sever nedaleko odtud je pahorek, tam se sejdeme. Teď běž!\\\" pobídnul ho Arghil a Norren posílal s ním, ale ona je bojovnice, nikdy neutíká z bojiště, to by její čest a hrdost benálijské válečnice nikdy nedovolili, propadla by se mezi svými druhy hanbou do země. Se špetkou nedůvěry podala do Thragových rukou bagáž s obsahem zbytků čajového servisu a se slovy, \\\"Ne, že je prodáš hned v pvním vetešnictví, darebo!\\\", ověnčila své tělo koženou zbrojí, jaká přísluší benálijské bojovnici a na jejím náprsním krunýři se zablýskla červená čtyřhrotá hvězda, symbol vzdálené Benalie. Skřeti již byli nablízku, v černém hávu temné noci zaslechli jejich skřeky a dupot. Zasvištěl šíp a zabodl se Trotlovi do pravé nohy. \\\"Áaarrrggh!\\\" zařval Trotl a zaúpěl bolestí, která ho přiváděla k bojechtivému šílenství.
Haten a Thrag, jak se pomalu vzdalovali od svých přátel, vytáhl ze svého kabátku maličkatý váček a červený amulet, pronesl zaklínadlo a z jeho rukou vyšlehlo zrnko slabého světla, lehounce se vznášející nad jeho dlaněmi a pak jako střela vystřelila k táboru a tam vysoko v korunách stromů vybuchla a osvítila okolí. Pak již v dáli zaslechl pouze Arghilův válečný pokřik \\\"Do boje!\\\" a řinčení železných zbraní, rány kovu
odrážející se od Arghilových železných plátů přehlušovaly bitevní vřavu. Ze všech stran vyrážely početné tlupy skřetů a jedině v záři načervenalého světla, vzešlého z Hatenova zaklínadla, mohli hrdinové útočící skřety odrážet...
Honza  - 22:44 29.06.2009
 
Skoč mi raději přes ulici do obchodu pro ovocný kompot a neobtěžuj :-)
Pavel  - 22:25 29.06.2009
 
radsi nepis,jdi se radeji ucit na zkousky :)
Honza  - 22:22 29.06.2009
 
...píše...
Honza  - 0:51 21.05.2009
 
Norren se tvářila ustaraně při pohledu na zesláblého Hatena. „Potřebuje spánek,“ řekla rázným hlasem, který vylučoval jakékoliv dohadování, „a pár doušků čaje,“ dodala, „jenom kdybych měla jenom malou špetku.“ Thrag, dosud stojící bez hnutí jako sloup, zašmátral ve svém otrhaném kabátci a vytáhnul z jedné důmyslně skrytých kapes malý váček. „Ještě trochu nám zbylo,“ ušklíbnul se nevinně a podal váček Norren. „Jednou ti ten kabát spálím,“ a myslela to opravdu vážně. Ihned poté, co Arghil s Thraghem usoudili malým průzkumem, že nebezpečí jim v blízké době nehrozí, posadili Hatena na koně a mířili rychle na západ. Mlha již ustupovala a na blízku bylo možné spatřit lesy a pahorky. Trotl byl tímto objevem nadšen natolik, že se těšil na okamžik, kdy ulehne do měkkého zeleného mechu a tak si cestou pobrukoval trollí písničky, připomínající spíše vřískání a kokrhání. „Jestli budeš ještě chvíli vřeštit a pískat a dupat, uříznu ti jazyk, Prcku!“, okřiknul půltrolla Arghil. I přes zažehnání nebezpečí byl stále ostražitý a neustále se rozhlížel do všech stran. „A Prcku,“ přidal se Thrag, „budeš mít první hlídku.“ Prcek již nezpíval, jenom mručel celou cestu až do chvíle, kdy vstoupili do lesů. Tam objevili mezi vzrostlými stromy pravé místečko na tábor. Kousíček od tábora protékala lesem malá říčka, v níž ze sebe mohli smýt zaschlé bláto a osvěžit se. Trotl si našel podél říčky větší tůňku. Norren rozdělala oheň a nasypala do kastrůlku část obsahu malého váčku. „Ou, to je vůně,“ pronesl klidným hlasem Haten, kterého uložili blíže k ohni, aby se zahřál. Arghil posedával v přítmí a důkladně prohlížel ostří meče. „Potřeboval by zbrousit...“, povídal si spíše pro sebe, neboť ostatní přítomné vůbec nevnímal. Thrag polehával, oddával se klidu a hrál si se dvěma stříbrňákama na prstech, prohazoval je z jedné ruky do druhé a jeho oči při pohledu na toto bohatství přímo zářily. Norren po chvíli rozdala každému šálek čaje, všichni opatrně usrkávali, neboť čaj byl horký, ale lahodný. Haten pak okamžitě usnul. Arghil, Norren i Thrag také ulehli, jenom Trotl seděl u ohně a hlídal tak dlouho, dokud ho Arghil sledoval oběma očima, pak už jenom jedním a když usnul, ulehnul i Trotl...
Klára  - 23:27 20.05.2009
 
Jsou 4, to pro náši převahu nebude nejmenší problém. Plížíme se vpřed, ke skále čnící z bažin - využijeme jí jako pevného bodu k útoku.

Vše se seběhlo podezdřele rychle, skála ožila a rázem zabila několik mých druhů. Ale útok již nešel zastavit, máme své poslání. Tasím meč a vrhám se k trolovi. Nestihnu jej ani řádně poranit a již se vydávám na let krajinou.

Bolestivý náraz a tma rozlévající se všude kolem. Nemohu se hýbat a jen z velké dálky ke mně doléhají zvuku boje. Pokouším se alespoň otevřít oči, zjišťuji, že více je již otevřít nejde, střet se stromem mě přeipravil o zrak.

Hluk pomalu ustává, znovu je slyšet jen šumění listí, klid po chvíli naruší až hlasy. Hlasy nepřátel. Opět ten marný boj s pochroumaným tělem, které vzdoruje všem pokusům o pohyb. Rozkaz zněl jasně: Zabít. A já rozkazy vždy plnil.

Zdá se, že jsem jediný přeživší. Hlasy se pomalu vzdalují a já stále nejsem schopen žádné akce, ale stačí mi vědomí, že čas pomsty ještě přijde...
Petr  - 22:25 20.05.2009
 
Zapraskání kostí po dopadu skřeta na strom byl poslední zvuk, který narušoval jinak všeobjímající ticho do té doby vládnoucí nevlídné krajině. Poté již následovala řež provázená řevem, řinčením zbraní a naříkáním.
"Tak poďte další" pronesl Prcek a ohnal se ohromnou paží po dalšík skřetovi, který stál poblíž. Ten neodlétl tak daleko jako předchozí, ale svůj skřetí život měl jistojistě zasebou. Mezitím již Arghil máchal ze hřbetu koně mečem a kosil nepřátele, kteří se k němu zbíhali. Byl rád, že může bojovat ze sedla, protože si byl vědom, že zdejší terén by pro něj v brnění představoval značnou nevýhodu oproti lehce vyzbrojeným příslušníkům skřetího průzkumného oddílu.
"An kalthram flam" ozvalo se ze zadní řady. To patý člen výpravy, Haten, do té doby tichý a zahloubaný sám do sebe věrný duchu svého umění, zamumlal formuli po které mu z dlaní na natažených pažích přitisknutých k sobě zapěstími vyšlehl plamen. Ten těsně minul Prcka a poslal na onen svět trojici skřetů, kteří na něj chtěli zaůtočit zezadu. Prcek na projev vděčnosti vztekle zavrčel placeje se přitom do části tuniky, která vlivem kouzla zčásti ohořela.
Thrag se oháněl dvojící dýk. Bořil se přitom po kolena v bahně. Jeho zbraně boji na koni nepřály. Thrag se vůbec cítil nesvůj při otevřené konfrontaci. Nebyl to jeho šálek čaje, jak by řekla Norren, teď si ale boj užíval. Jako by lehký přepadový oddíl byl vytržením z myšlenek na minulé dny.
V jednu chvíli se ocitli Prcek a Thrag k sobě zády a odráželi tak útoky nepřátel. "Na můj vkus trochu rušná společnost" zařval Thrag v zápalu boje na Prcka. "Hmmm", dostalo se mu odpovědi mezi tím co Prcek jednoho ze skřetů zamáčkl mocnou ranou do země a druhého nakopl a na čas se ho tak zbavil. "Taky se mi zdá, že na průzkumný oddíl to nevypadá". Víc Arghil neřekl a ponechal další úvahy stranou. Na dobu po bitvě, kterou chtěl mít co nejrychleji za sebou. Věděl, že nejde o protivníky, kteří by jim měli výrazně zkomplikovat život, ale včerejší vyčerpání, složitý terén a netypický počet členů průzkumného skřetího oddílu mu velilo situaci nepodcenit.
"Jestli se těma špinavejma prackama jen přiblížíte k brašně s šálkama, tak budete litovat, že jste dnes ráno vylezli ze svých smradlavých slují" vyhrožovala Norren, ale to již Haten znovu, tentokrát téměř neslyšně, odříkal některé ze svých zaklínadel. Po něm se země zatřásla a zbylí nepřátelé, asi 4 skřeti, padli do bahnité půdy, mrtví.
Hatenovi se podlomila kolena. Noren svraštila obočí, seskočila z koně a vyběhla k němu: "Proč se k sakru vyčerpáváš. Nebyli to soupeři." "Ale byli", opravil ji Arghil "a nebyla to jen banda loupeživých skřetů, co se potloukají po lesích nebo vřesovištích". A zatvářil se navlas stejně jako Norren. Prcek jen zavrčel, měl dost problémů s vyhrabáním se z bahna kam po několika desítkách minut boje, kdy se téměř nehnul z místa, zapadl skoro více jak po kolena. Thrag očistil dýky o kalhoty a zasunul je zpátky někam do útrob svého kabátu, o kterém nikdo nevěděl, co všechno skrývá.
Honza  - 13:24 20.05.2009
 
Trotl trpěl vleklým pochodem nejhůře, byl dvakrát těžší než kůň a s každým krokem se bořil do smradlavého bahna hlouběji. Arghil bez přestání slyšel Trotlovo mručení, „Psst! Prcku!“, otočil se k němu Arghil, neboť měl pocit, že jsou sledováni. Všichni se zastavili a rozhlíželi se kolem. Z mokřadu trčely pokroucené pahýly stromů, jinak mlha halila veškerou oblast. Thrag měl připravenou dýku už jenom pro jistotu a jeho pohledy se obracely do všech stran. V mlze bylo po chvíli možné spatřit tmavé siluety několika postav blíží se k nim. Trotl si přehodil mocné kladivo na rameno a skrčil se k zemi. Umazán od bahna a velikost těla s rozpraskanou hnědozelenou kuži, mohl přichozím nepřátelům připadat jako osamělá skála uprostřed mokřadu. Proto se bližili směrem k Prckovi, který se těšil na příležitost drtit kosti svých nepřátel holýma rukama. U Trotla se shromáždilo sedm postav. Byli to ohyzní skřeti, zvědové. Poblíž jich může být i několik tuctů. Jeden z nich se rozhodl vyškrábat na domnělou skálu a vyšplhal na Trotlův hřbet. To Trotla rozzuřilo a s válečným zuřivým řevem vstal, popadnul odporného skřeta, kymácejícího se na jeho zádech, za nohu a mrštil jím nazdařbůh do mlhy. Vypukl boj...
Tomáš  - 11:47 20.05.2009
 
Věci zabaleny, kůň napojen, zbraně připraveny a mohlo se vyrazit dál. "Je sice pěkné, že se nám podařilo odvrátit hrozbu a nepřátelům utéci, ale jak dlouho se to bude opakovat?" pomyslel si Arghil, "Budeme utíkat stále kupředu a nikdy se neohlédneme, nebo sebereme sílu a postavíme se jim na odpor?" Otázka, na kterou se mu těžce hledá odpověď. Arghil ale mávl rukou a zaplašil tyto představy. Na přítomnost se musí upřít, nemůže snít za dne.

Pochodovali pomalu, první Prcek, druhá Norren, třetí Arghil a poslední Thrag, zkušený to zloděj. Tato skupinka byla tak nesourodá, že si nikdo ani nedovedl představit jejich vzájemnou spolupráci. A přesto, přezevšechno, byli to dobří přátelé, kteří spolu přečkali mnoho bitev. Bohužel těch, které budou následovat, je ještě více, ale to oni netuší.

Terén byl čím dál horší, pevná půda začala ustupovat mokřadům. Kůň se bořil a bylo jej stále těžší pobízet kupředu. Sluníčko se do těchto končin nedokázalo prodrat, přes bujnou vegetaci. Vzduch smrděl tlejícími pozůstatky zeleně, která neměla dost síly na to, aby se tu udržela. Nálada byla mizerná, ale všichni postupovali vpřed. Věděli, že není cesty zpět. Nyní se musí dostat až na konec.
Petr  - 0:42 20.05.2009
 
„Prcek razí cestu?“ pousmála se Norren ukládaje čajové šálky do semiší vykládané bedny. Trotl, kterému nikdo neřekl jinak než Prcek svoje skutečné jméno nesnášel. A rodiče ještě víc - dost tomu pomáhalo právě jméno. Norren poté vložila bednu do postraních vaků připevněných na jejím grošovaném koni.
„Jo, vem si z něj příklad“, prohodil už značně netrpělivý Arghil. „Není nad čaj, ale šálky? Myslím, že nežijeme v době, která je příznivě nakloněna šálkům.“
„Tahle doba není příznivá pro nic. Šálky jsou to co nás odlišuje od zbytku světa.“ odsykla Norren a dál nehodlala věnovat Arghilovi pozornost. Pak ale polohlasně, spíše v zamyšlení a sama pro sebe dodala: „Teda až na Prcka, ale ten nepustí z ruky korbel, šálek by spíš snědl.“
Honza  - 23:50 19.05.2009
 
Arghil, rytíř srdcem i mečem, měl veliké obavy, že v noci jen těžko mohli uniknout z dosahu nepřátel a pobízel své druhy k dalšímu postupu na západ. Měli neskutečné štěstí, že všichni vyvázli jenom s malými oděrkami a šrámy. Stačilo málo a nemuseli vyváznout živí. Nyní, posíleni čajem z „darů lesa“, jak vtipně podotknul Trotl, napůl člověk a napůl troll, vysoké a silné postavy, který čaj vypil jedním elegantním douškem z kastrolu, bylo třeba té nejvyšší ostražitosti. Inu všichni si byli vědomi, že je to troll. Ale nikdo nepochyboval o jeho síle v rukou a především jeho masivním kladivu, ukovaným mistry trpaslíky a kterým drtil své nepřátele stejně lehce jako čajové šálky, nad jejichž ztrátou Norren dlouho truchlila. Norren, hrdá benálianská válečnice, znala umění války stejně dobře jako čajové dýchanky, kterými si zpestřovala nudné chvíle mezi spánkem a bojem. „Přátelé, je čas vyjít na cestu,“ pobídnul nervózně přešlapávající Arghil v plné zbroji a svírající rukojeť meče, zatím uložený v pochvě. „Jdu,“ promluvil bručivým hlasem Trotl a zmizel ve stromoví...
Honza  - 0:29 18.05.2009
 
Poklice na kastrůlku již poskakovala nad vycházející horkou párou, když tu si všichni uvědomili, že čaj došel minulého rána. Nastala chvíle nechápavého ticha. "Co teď?" zeptal se kdosi a uronil slzu. "Uděláme si něco lepšího," pravil druhý, postrčil stranou třetího, aby udělal místo pro čtvrtého, který podal hrst jehličí pátému, který všechno hodil do horké lázně v kastrůlku...
Zuzka  - 0:20 18.05.2009
 
"Jak muzou tak klidne spat?" nechapal. "Po vcerejsku! Vzdyt jsme jim sotva unikli. Diky bohu, ze tu byl ten les". Poklidne rano jakoby unikalo nekam pryc. Mysli se mihaly zvuky, obrazy, stiny. Pryc s tim! Zahledel se do plapolajiciho ohynku, nad kterym se uz hrala voda na caj.