...ztratil rovnováhu, zavrávoral a upadl. Ještě než stačil dopadnout a a nechat svému zadku vychutnat plnou váhu svojí existence uslyšel jak vyhrkl: "Co se dějě" a koutkem oka pozorval prudký pohyb někde pod sebou. Ale to již dřepěl přímo mezi těmi, kteří ještě před chvíli pokojně oddechovali a oddávali se spánku. "Nic, zakopl jsem." "Promiň", omoouval se, ač věděl, že jen urychlil nevyhnutelné, protože slunce tou dobou již ozařovalo celé tábořiště. "Tomu říkám probuzení" pronesl někdo za jeho zády, někdo o koho se po pádu opíral a kdo dosti flegmaticky snášel fakt, že hned po ránu slouží coby opěradlo.
Pohledem do plápolajících plamínků jako by se nořil zpět do včerejšího dne, vzpomínky jsou v jeho paměti tak živé a jasné, že jen těžce mohl uvěřit prostému jitru, pohledu na lesy obklopující svěží zelenou louku, klidně spící přátele. Přichází nový den a začátek dalšího putování. Co dalšího jim osud přichystá? Raději zažene pochmurné myšlenky mávnutím rukou, ostatně mu začal kouř olizovat tvář, že raději postoupil pár kroků od postiženého místa kouřem, avšak zakopnul o jednoho ze spících přátel...
Držel dlaně kolem rodícího se ohně a byl svědkem podívané, které se ještě před chvílí sám účastnil - paprsky škádlící spící obličeje jeho společníků, mručení a vrtění. Sám by rád ještě notnou chvíli pokračoval ve spánku, ale věděl že nemůže a tak se radší věnoval dál ohni. Po chvíli z malého táboráku vyskočily plamínky, které nahradily dým z mokrého dřeva. Oheň hořel a tábor se probouzel.
Sluneční paprsky si obtížně klestily cestu přes huňaté jehličí, aby pak rozsévaly hřejivé závany příjemného tepla na tváři někoho, jež vstával v časných hodinách, kdy na nebi nebyly ještě žádné náznaky přicházejícího jitra. Sbíral dřevo, jehož měl už nyní plnou náruč a pomalu se otáčel ke zpáteční cestě k louce. Jeho společníci tam dosud podřimují, alespoň si to v duchu myslí, když překračoval zetlelé kmeny starých spadlých stromů. Les byl prastarý, plný vzpomínek jak šťastných tak i smutných. Brzy se vynořil z lesa jako zjevení, aby kolem přátel počal rozdělávat oheň. Po několika marných pokusech začalo dřevo ponenáhlu doutnat...
Bylo to ráno jako každé jiné. Až na louku obklopenou ze tří stran jehličnatým lesem a na březový hájek a na paprsky dopadající na tvář někoho, komu paprsky dopadající na tvář tak úplně nevyhovovaly. Jen ty minuty, následující po prvním kontaktu s paprsky, do běhu světa zapadaly.
První paprsky, které dokázaly pokořit horizont, za kterým se až do té chvíle schovávalo ranní slunce, dopadly na okraj louky. Louky sevřené ze tří stran jehličnatým lesem, jejíž celistvost byla narušena ve středu březovým hájkem. Kam paprsky dopadly, tam se tříštily v kapičkách rosy usazených na stéblech trávy a postupně, hrozně pomalu, osvětlovaly stále více prostoru. Po několika minutách, když se přiblížily březovému hájku, se začaly zabodávat do tváře někoho, kdo je ještě pěkně dlouho nečekal. Pokojné oddychování, jen sem tam přerušené spokojeným zamlaskáním, najednou nahradilo nevrlé zavytí. Otočení trupu dopřálo vrčícímu někomu však jen dalších pár minut spánku, který byl tou dobou již odsouzen ke konci.
Pamatujete jak jsme kdysi (nevím jestli na iriadoru nebo na iriadoru - rozumnej na ceste nebo na ultime) psali povidku sestavajici z casti od ruznych lidi? Tak tohle ma byt neco podobnyho - kdyz se budete nudit, proste budete pokracovat. A je pak jen na Vas, jak bude povidka vypadat. Muzeme pak dohodnout, kdy ji ukoncime a zacneme s novou. Proste pro srandu :-)
Pravidla: 1) Rozhodnete-li se pokračovat, napiště příspěvek s textem "Pišu" apod. a pokraočvání příspěvku sepisujte pomocí funkce edit. Nedstane se tak, aby v příběhu zároveň pokračovali dva lidé.
Ale to již dřepěl přímo mezi těmi, kteří ještě před chvíli pokojně oddechovali a oddávali se spánku.
"Nic, zakopl jsem." "Promiň", omoouval se, ač věděl, že jen urychlil nevyhnutelné, protože slunce tou dobou již ozařovalo celé tábořiště.
"Tomu říkám probuzení" pronesl někdo za jeho zády, někdo o koho se po pádu opíral a kdo dosti flegmaticky snášel fakt, že hned po ránu slouží coby opěradlo.