Kdo: Kelvik, Ali, Petr, Honza, Tomáš, Vandal, Corpse

Kam: Máchovo jezero, přilehlé oblasti

Kdysi dávno, když jsme ještě byli mladí, nezkušení a online hraním narušení jedinci, tvořili jsme prapůvodní uskupení s názvem Iriador, kterýžto měl za cíl rozjet herní server pro hru Ultima Online. Jednotliví člobrdové byli rozeseti po celé republice, tudíž komunikace probíhala pouze virtuálně přes kanály interfernetu. Bylo nám to samozřejmě málo, a proto jsme se vydali na společný sraz k Máchovu jezeru, že prodiskutujeme budoucnost našeho plánu (zde musím upozornit, že k tomuto plánu jsem byl přizván až v době jeho uskutečňování, ale o tom se více dozvíte v historii Iriadoru).

Vzali jsme to velice zodpovědně a ubytovali se v místním kempu. Již stavění stanu přineslo mnoho humorných momentů. Zatímco my s Petrem jsme měli postaven stan během deseti minut a mohlo se jít obhlížet okolní přírodu, Vandal s Alim k tomu přistupovali značně laxně. Po chvíli se již Vandal rozpracoval a snažil se seč mohl a Ali mu k tomu významně přikyvoval a podával velmi cenné rady. Pouze v momentu, kdy Kelvík vzal do ruky foťák, sehnul se Ali pro jednu tyčku, coby podpora stanu, aby ji podal Vandalovi a na fotce vypadal, že pracuje. Odměnou mu za to byl posměch po celou dobu táboření.

Byl pátek odpoledne a co bychom se někam hnali, že? Usedli jsme k večeři a pivku. Večeře se toho času sestávala pouze z hranolek či případného langoše. Tak jsme tam seděli a povídali. Úvodem každého srazu se přeci musí probrat všechny novinky, jak se kdo má a tak. Přeci jenom jsme se ještě nikdy neviděli pohromadě. V průběhu večera jsme se i přesunuli a to na místní diskotéku, kterou Vandal vychvaloval. Očekávali jsme aspoň partu nějakých puberťaček, žel bohu tam nebylo vůbec nic. Jenom dva kucí čtyřprocentní si zkoušeli vykloubit rameno na parketu a později hospodu zacpal německý zájezd. Takže jsme si dali jenom pár piv a nějaký ten koktejl.

Nejdůležitějším momentem a objektem celého srazu byl Honza. Do svých osmnáctých narozenin nikdy nepil alkohol. Při tomto srazu několikrát pronesl:"Nikdy jsem nepil, tak nevím, proč bych s tím měl nyní začínat!" Tato památná věta se nesmazatelně zapsala do jeho osobního iriadorského deníčku na celý život. Byla totiž asi po dalších dvou hodinách následována neméně památnou větou:"Já bych si tedy dal... tady tu... dvanááctku." A už bylo pivo na světě. Lépe řečeno, tady se Honza naučil pít.

Většinou první napití není až tak dobré. Sám se o tom přesvědčil, když toho za večer splácal trošku moc a nebylo mu zrovna nejlépe. Když jsme jej uložili do stanu a šli si ještě povídat k autům, připotácel se za chvíli za námi. Řekli jsme mu, že teď už nic nedostane a snažili jsme se ho dostat zpět do stanu. Pobořil ho a tak jsme jej usadili ke stromu a snažili se po tmě spravit, co se dalo. Dobrá věc se podařila a... Honza nebyl. Začali jsme trošku nahlas volat a najednou se za námi ozvalo:"Co to tady děláte?" Vandal se duchapřítomně otočil a zvolal:"Ty ses Morven?" Posvítil si baterkou, uzřel dva policajty a ihned dodal:"Jéje, pardon. My už budeme zticha." Poldové odešli a Honzu jsme našli chodit po lese. Uvedli jsme ho do příslušných mezí a uložili ho. Mezitím stačil Alimu strhnout poznávací značku u auta, když se mu předtím rozplácl na kapotu. Inu, to se holt stává, když někdo neumí pít. (Řekl bych, že za tohle mě inzulutuje, ale co... muselo to ven)

Druhého dne Honza prohlásil, že už nepije. S úsměvem jsme mu přitakali, vědouc, že tuto nejprofláklejší lež používáme taky. Chvíli jsme diskutovali o iriadoru a pak se šli i projít. Oběd byl v takové malé restauračce, kde čepovali Březňáka. Netuším, kde se ten patok vzal, ale byl to humáč největší. Vandal pak celý den prohlašoval, že ještě párkrát poběží a bude si muset utírat zadek vatičkou. Proto se pak vžilo označení - Jít si popovídat s Březňákem.

Večer již tak bouřlivý nebyl. Strávili jsme jej v malé hospůdce, kde Ali, Petr a Vandal okupovali jukebox a vyhrávali jednu odrhovačku za druhou. S hospodským jsme se brzy seznámili a tak nějak jsme se tam usadili. Nicméně nic netrvá věčně a my museli další den odjíždět. Rozloučili jsme se s tím, že příště toho prodiskutujeme o iriadoru mnohem více.

Co se stalo se serverem potom, to je kapitola sama pro sebe. Viz. historie Iriadoru, aneb jak jí vnímal Tomáš (sekce My, Iriador Reiseburo).

Tomáš

Přihlášení

 Novinky