Lordi - Berlin 2006
Kdo: Petr, Pavel, Tomáš
Kam: Berlín (koncert) - Postupim (Cecilienhof) - zpět domů
Jak bylo psáno v úvodu sekce, Pavel nás přivedl k relativně nové kapele - Lordi. Tito pánové a jedna dáma si založili svojí kariéru na image. Hrají a vystupují pouze v maskách. Co se stylu týče, dá se to zařadit někam do rocku až hard rocku. Vyhráli i Eurosong a tím se stali známí (alespoň pro nás ano).
Řekli jsme si, že bychom rádi zajeli na jejich koncert. Bohužel v té době pro západní země ještě ČR neexistovala, byl to jenom pouhý východní blok = žádná civilizace, nikdo tu tedy nechtěl hrát. Jediná možnost, jak je vidět, bylo jet do Německa a chytnout je na jejich turné - Bringing back the balls to Europe. Hráli v mnoha německých městech, ale my si vybrali Berlín jako nejlepší destinaci.
I vyjeli jsme hezky ráno, abychom tam odpoledne byli a měli ještě chvíli čas relaxovat před samotným koncertem. Cesta ubíhala bez problémů, Petr to celé odřídil, a tak jsme se za asi pět hodin dostali na místo určení. Kritický moment nastal při vjezdu do Berlína, kdy jsme opustili dálnici a bylo nutno navigovat. Tento bod ještě nemáme tak úplně podchycený, ale kupodivu to tentokrát vyšlo naprosto parádně. Dvakrát jsme odbočili vpravo na velké světelné křižovatce a stáli jsme přímo před koncertní halou. Pravda, klub vypadal jako bývalá tovární hala šmrncnutá kostelem, o to více to vypadalo strašidelněji. Do začátku koncertu zbývaly asi dvě hodiny, tak jsme zašli na pivko.
V mmístní hospůdce, která byla pár metrů od parkoviště, jsme se zakecali s číšníkem, který se ukázal být Turek kdysi studující v Praze. Myslel jsem, že by nám mohl dát slevu, ale kupodivu (!!) na nás kašlal a hezky jsme zacálovali plný kotel.
Na koncert jsme dorazili chvíli před začátkem. Nejlepší byl vstup. Chtěli jsme tam propašovat foťák, abychom zachytili pár obrázků Mr.Lordi a spol. Volba padla na mne - musíš to tam dostat. Inu, dal jsem přístroj do kapsy a šli jsme. U vchodu bylo několik chlápků security týmu a jedna žena, která si neomylně vybrala mne a začalo prohledávání. Když tak zběžně prohmatala kapsy, nemohlo jí ujít, cože to asi tak nesu. Podívala se na mne, já jen pokrčil rameny a ona mne nechala jít. Fuj, to jsem si oddechl. Pak už jsme si jenom užívali představení. Je pravdou, že celé to byla jedna velká show. Ano, každý umělec se o to snaží,aby tak koncert vypadal, ale tihle to mají opravdu dotažené na maximum. Masky jsou krásné a těch různých vychytávek a udělátek, co používají a montují na hudební nástroje, paráda. Nejlépe se zajet podívat, takto vám to těžko popíšu.
Když show skončila, vydali jsme se zpět k autu a že pojedeme do Postupimi, abychom se podívali na Cecilienhof, dům, kde se konala Postupimská konference. Vyjeli jsme tedy zhruba o půlnoci a hodinu a půl jeli až na místo. Cestou jsme museli pustit muziku a otevřít okno, protože každému hučelo v uších a poslouchat příboj celou cestu by bylo neúnosné. Dorazili jsme na místo určení zhruba ve dvě hodiny, kdy celé okolí spalo. Zastavili jsme u hlavního vchodu a přemýšleli, že půjdeme dál. V tu chvíli se u brány objevil strážce a podezíravě si nás měřil. I vypravil jsem se k němu, že se zeptám, jestli se můžeme jít na dům podívat. Napřed se tvářil, jako že jsem se asi spletl. Když jsem mu ale vysvětlil, že opravdu jsme se ve dvě ráno přijeli podívat a neodjedeme, dokud to neuvidíme, pustil nás dovnitř. Bohužel ve tmě toho není zase až tak vidět, a proto jsme jen tak prošli okolí, zhodnotili to, co bylo možno vidět a zase odcupitali zpět k autu.
Následovala cesta zpět do Berlína a pak domů. Jak tedy možno usoudit, byl to výlet na jeden den. Ráno jsme šli, tuším, do školy, takže jsme se museli vrátit relativně brzy.
Co se koncertu týče - hodnocení naprosto výborné. Kdyby zase někdy hráli poblíž východního bloku, pojedeme tam!
Tomáš
Kam: Berlín (koncert) - Postupim (Cecilienhof) - zpět domů
Jak bylo psáno v úvodu sekce, Pavel nás přivedl k relativně nové kapele - Lordi. Tito pánové a jedna dáma si založili svojí kariéru na image. Hrají a vystupují pouze v maskách. Co se stylu týče, dá se to zařadit někam do rocku až hard rocku. Vyhráli i Eurosong a tím se stali známí (alespoň pro nás ano).
Řekli jsme si, že bychom rádi zajeli na jejich koncert. Bohužel v té době pro západní země ještě ČR neexistovala, byl to jenom pouhý východní blok = žádná civilizace, nikdo tu tedy nechtěl hrát. Jediná možnost, jak je vidět, bylo jet do Německa a chytnout je na jejich turné - Bringing back the balls to Europe. Hráli v mnoha německých městech, ale my si vybrali Berlín jako nejlepší destinaci.
I vyjeli jsme hezky ráno, abychom tam odpoledne byli a měli ještě chvíli čas relaxovat před samotným koncertem. Cesta ubíhala bez problémů, Petr to celé odřídil, a tak jsme se za asi pět hodin dostali na místo určení. Kritický moment nastal při vjezdu do Berlína, kdy jsme opustili dálnici a bylo nutno navigovat. Tento bod ještě nemáme tak úplně podchycený, ale kupodivu to tentokrát vyšlo naprosto parádně. Dvakrát jsme odbočili vpravo na velké světelné křižovatce a stáli jsme přímo před koncertní halou. Pravda, klub vypadal jako bývalá tovární hala šmrncnutá kostelem, o to více to vypadalo strašidelněji. Do začátku koncertu zbývaly asi dvě hodiny, tak jsme zašli na pivko.
V mmístní hospůdce, která byla pár metrů od parkoviště, jsme se zakecali s číšníkem, který se ukázal být Turek kdysi studující v Praze. Myslel jsem, že by nám mohl dát slevu, ale kupodivu (!!) na nás kašlal a hezky jsme zacálovali plný kotel.
Na koncert jsme dorazili chvíli před začátkem. Nejlepší byl vstup. Chtěli jsme tam propašovat foťák, abychom zachytili pár obrázků Mr.Lordi a spol. Volba padla na mne - musíš to tam dostat. Inu, dal jsem přístroj do kapsy a šli jsme. U vchodu bylo několik chlápků security týmu a jedna žena, která si neomylně vybrala mne a začalo prohledávání. Když tak zběžně prohmatala kapsy, nemohlo jí ujít, cože to asi tak nesu. Podívala se na mne, já jen pokrčil rameny a ona mne nechala jít. Fuj, to jsem si oddechl. Pak už jsme si jenom užívali představení. Je pravdou, že celé to byla jedna velká show. Ano, každý umělec se o to snaží,aby tak koncert vypadal, ale tihle to mají opravdu dotažené na maximum. Masky jsou krásné a těch různých vychytávek a udělátek, co používají a montují na hudební nástroje, paráda. Nejlépe se zajet podívat, takto vám to těžko popíšu.
Když show skončila, vydali jsme se zpět k autu a že pojedeme do Postupimi, abychom se podívali na Cecilienhof, dům, kde se konala Postupimská konference. Vyjeli jsme tedy zhruba o půlnoci a hodinu a půl jeli až na místo. Cestou jsme museli pustit muziku a otevřít okno, protože každému hučelo v uších a poslouchat příboj celou cestu by bylo neúnosné. Dorazili jsme na místo určení zhruba ve dvě hodiny, kdy celé okolí spalo. Zastavili jsme u hlavního vchodu a přemýšleli, že půjdeme dál. V tu chvíli se u brány objevil strážce a podezíravě si nás měřil. I vypravil jsem se k němu, že se zeptám, jestli se můžeme jít na dům podívat. Napřed se tvářil, jako že jsem se asi spletl. Když jsem mu ale vysvětlil, že opravdu jsme se ve dvě ráno přijeli podívat a neodjedeme, dokud to neuvidíme, pustil nás dovnitř. Bohužel ve tmě toho není zase až tak vidět, a proto jsme jen tak prošli okolí, zhodnotili to, co bylo možno vidět a zase odcupitali zpět k autu.
Následovala cesta zpět do Berlína a pak domů. Jak tedy možno usoudit, byl to výlet na jeden den. Ráno jsme šli, tuším, do školy, takže jsme se museli vrátit relativně brzy.
Co se koncertu týče - hodnocení naprosto výborné. Kdyby zase někdy hráli poblíž východního bloku, pojedeme tam!
Tomáš