Nový zákon je radostnou zvěstí o životě, veřejném působení, utrpení, mučednické smrti, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíše Krista, o vzniku církve a jejím šíření za pomoci apoštolů. Všechny knihy Nového zákona byly sepsány v řečtině, které byly v průběhu 1. století po Kr. soustředěny ve sbírce. Avšak o kompletním díle se dovídáme až roku 393 po Kr. Křesťané přeložili v druhé polovině 2. století Starý zákon i Nový zákon do latiny, z něhož vzešla Vulgáta, jejíž autorství je připisováno sv. Jeronýmovi (348-420). Tento překlad byl v katolické církvi považován od poloviny 16. století za kanonický.
Bible a Nový zákon patří k nevyčerpatelným zdrojům křesťanského umění již od raných dob. První křesťanské náměty pocházejí z 3. století po Kr.z prostředí katakomb, podzemních pohřebišť s množstvím chodeb, jejichž stěny byly pokryty malbami a v nichž byly uloženy sarkofágy s reliéfní výzdobou. Další staletí ukázala bohatou rozmanitost námětů křesťanské ikonografie. Vše od počátku až do konce bylo vytvořeno pro větší slávu Boží.
Raffael, Sixtinská madona (detail), 1513; galerie Drážďany