RADIM:
V krajině Frodově jsme si si dopřáli přiměřené množství spánku a kolem 10-té hodiny jsme směle vyrazili z údolí. Při stoupání se projevili namožené svaly několika členů a tak výstup stál za to. Napojili jsme se na "silnici" a serpentínami jsme za zesilujícího větru stoupali stále vzhůru. Přidali jsme tedy první vrstvu oblečení. Na rozcestí ke Capatinám jsme potkali skupinu 3 Čechů. Jeden z nich měl úžasné rifle. Začali jsme stoupat do příjemných kopců a postupně jsme přidávali další vrstvy. Na jednom hřebeni nás vítr doslova porážel a chůze byla velmi obtížná. Následně jsme odbočili vlevo do velmi příjemného kopce. Po zhruba hodině cesty cesta zmizela a poslední vzpomínky na značku patřili do území oné odbočky....
Všude spousta borůvek... Vyslali jsme zvědy, co dál. Ti našli rozkošnou cestu. Cesta spočívala v traverzování kopce se sklonem nesnesitelným i pro kamzíky, plným borůvčí. Nikomu se nic nestalo a my vlezli na místo v lesodřevině, kde byly zajímavě polehané rostliny. Jestli mědvědi nežijou tady, tak pak asi nikde. Skupina se bavila hlasitou intelektuální mluvou, a tak jsme byli pro naše huňaté kamarády zatím nezajímavý. Nabrali jsme tady tempo indiánských válečníků za pokračující debaty stoupali na další hřeben. Vítr opět zesílil. Po prohlídce lesa a asi stovky medvědích exkrementů jsme se vysápali nahoru. Únava už byla nesnesitelná a tak jsme se rozhodli najít útočiště. Kousek pod vrcholem jsme našli relativně slušný skalní výklenek.
Začli jsme za šíleného větru vařit večeře a na sobě jsme měli veškeré oblečení, co máme. Holky se pokusily stavět stan. Stan kvílel pod nápory větru a potupně se krčil sotva v poloviční výšce, co normálně. Tady to tedy nepůjde.... Za větru jsme povečeřeli, přičemž zhruba 10-30% každé porce končilo díky větru mimo ústa. Urychleně jsme se sebrali a pádili do údolí. Našli jsme další výklenek v relativním závětří. Tráva krásně nízká, podivný kruhový hlinitý útvar jako dekorace. Co si přát víc. Postavili jsme stany ve strategickém postavení vůči větru a začali se chystat k spánku. Šel jsem umýt ešus a tak cvičně koukal do svahu. Nad námi jsem zpozoroval šikující se formaci zvířat. Po cvhíli bylo jasné, proč je tráva kolem tak rozkošně spasená. Dolů jistým krokem pádilo stádo z pastvy. Bača však byl hodný, dokonce od nás odehnal vrčící psy a pokračoval k našemu štěstí dále do údolí. Začalo foukat i v našem výklenku a tak jsme se vydali do stanu spát. "Holčičí" stan se opět začal zmítat ve větru. Díky tomu ho musela Zuzka a Honza sezením držet v kopě. Stejně jako předchozí noc jsme se několikrát probudili stanem takřka pohřbeni. Během noci vítr naštěstí ustal a my usli....