LUCKA:
12:40 Obědová a smsková pauza na vrcholu s výhledem na hlavní hřeben Capatini, který nás čeká možná již dnes, každopádně zítra. Jo, taky větráme nohy a obnovujeme vrstvy opalovacího krému. Dnes jsme dopoledne slavnostně zatočili se skoro celým zbytkem brynzy (sýra). Zajedli jsme ho jako včera živočišným uhlím a zapili vodkou a zbytek sýra nechali zvířátkům.
13:45 Jsme ztraceni. Hentam kdesi vpředu jsou Filip s Petrem a my nevíme kde. Sedíme na Medvědím paloučku v hustém lese...
Takže dopadlo to tak, že se nikdo neztratil, všichni jsme šli dobře, jen naše skupina vyvinula speciální vlohy k nadměrnému a nepřiměřenému zmatkování. Asi po hodině jsme po smskách a po šipkách z klacků a kamenů jako ve staré dobré kimovce došli pod les, kde jsme se setkali s těmi rychlejšími, co na nás již dávno čekali.
Dále po cestě jsme se řídili demokratickou domluvou nad mapou Capatini a technikou " buď bychom mohli být tady, tady, nebo tady" jsme šli, šli a šli, až jsme došli k několika rumunským lidem.
Nejdříve kolem nás prošly dvě holky, o nichž kdosi prohlásil, že jsou to lehké ženy k pronajmutí. Lehce na nás mrkly a pousmály se. Opodál stály dva stany, u nich dva Rumuni přikládající dřevo do ohně. Vzbudili v nás jisté obavy, když jsme pak spatřili obrovskou hromadu tašek, igelitek, někteří z nás tam dokonce viděli batohy. Kousek dále posedával u vody postarší muž.
LUCKA:Měl tři pruty. Byl to rybář. A koukal mu zadek. Chtěl nám odvézt batohy, ale nedali jsme se. Doporučil nám 2km vzdálený camp a umístil nás na správné místo na mapě. Bohužel bylo asi tááááááááááákhle vzdálené od všech míst, kde jsme si mysleli, že bychom mohli MOŽNÁ být. Vzdhledem k tomu, jaká nás pohltila panika a jaké všechny scénáře se nám odvíjeli v hlavě, rozhodli jsme se ukotvit zcela mimo, za řekou, v kopřivách a ostružiní. Pohlceni totální paranoiou jsme byli několikrát vystrašeni téměř k šílenství, důkladně promýšleli, kam uklidit jaké části našich hodnotných věcí a jaké částky jakých měn. Téměř v úplné tmě jsme začali stavět stany a v totální tmě se v nich zabydleli, umístili všechny věci do různých skrýší, batohy narvali dovnitř a uložili se ke spánku ve zhruba 28°C = bylo opravdu vedro i na můj spacák. Pak už jsme spali a spali, úplně klidně (až na Filipa, kterému se zdálo o sýru) až do devíti do rána.
Ale než jsme usnuli, v našem stanu Honza vyprávěl pohádku na dobrou noc, která byla nutná, aby nám napravil naše černé myšlenky po vyprávění jeho snu o náboženských nepokojích na Pankráci.