Libochovice

Zhostil jsem se úkolu průběžně doplňovat kulturní a uměleckohistorická témata iriadorské komunity. I když se mi zpravidla nedaří dokončit započaté projekty v rámci iriadorského celku, důmyslně stvořený labyrint sekcí a podsekcí spolehlivě kryje moje nedokončené kapitoly, a proto se mohu v klidu věnovat zakladatelské činnosti dalších kapitol, kterých, pokud je znovu nedokončím, si stejnak nikdo nevšimne. Megalomanských kapitol jsem se prozatím vzdal pro úspěchy z maličkostí. Jelikož přetřídění fotografií z poslední dovolené mi nahání hrůzu jenom při pomyšlení, rozhodl jsem se zacvičit v trpělivosti a přičinlivosti v menší a bezvýznamné kapitole, jenž vedle ještě bezvýznamnějších kapitol nevzbudí u čtenářů vážnější rozruch, totiž v kapitole o návštěvě libochovického zámečku. Kapitola je to krátká, takže bych s ní mohl být hotov do konce tohoto roku, ale raději nepředbíhejme.

Podrobnostmi o historii zámku v Libochovicích nebudu (zatím) zatěžovat obsah stránky. Myslím, že k získání více informací vám poslouží zdařilá stránka http://www.zamek-libochovice.cz/. Připravte se na příjemnou a pohlednou průvodkyni (Ewa odpustí, hodnotím pouze z kunsthistorického hlediska), která při vyšší zátěži doplňujících otázek návštěvníka nakonec zklame :) To je žert, samozřejmě byla skvělá a něco i věděla a co nevěděla, spolehlivě odvedla pozornost od otázky svůdně střiženým dekoltem. V zámecké kapli, do níž se v nedávné době vloupali zloději, aby odcizili pozdně gotický vyřezávaný oltář, který nakonec rozřezaný na dva kusy nechali pro jeho velké rozměry na místě, mi v souvislosti s předchozí nezodpovězenou otázkou konečně došlo, že mezi nebem a zemí se najdou i jiné vzácné elementy, než jsou voda a vzduch.

S návštěvou hradů a zámků jsem začal jako malý chlapec, ale tehdy návštěvy pamětihodností nevzbuzovaly u mě toliko zájmu jako je tomu posledních několik let. Jediné, co se nezměnilo a co mě stále na těchto návštěvách trápí, je přílišná horlivost průvodců, nebo spíše žvanivých průvodkyň, sdělit návštěvníkům moře nepodstatných věcí, informační smetí, které člověka dříve nebo později k smrti unudí. Možná je v jejich počínání skrytý záměr na snižování počtu turistů. Téměř všechny zámky mají vycpaného medvěda a k nim se váže nějaký veselý příběh o tom, jak byla šelma úspěšně ulovena. Libochovický zámek nám odhalí pro změnu vycpaného krokodýla. Vážení čtenáři, jistě souhlasíte se mnou, co má tohle společného s historií zámku? Chápu, že ho ulovil jeden z dávných majitelů zámečku při jedné kratochvíli na březích Nilu, tedy od zámečku pěkný kousek daleko, ale ze širšího pohledu je tato epizodka ze života jednotlivce zbytečná.  Nad vycpaným krokodýlem se klene pozoruhodná malovaná klenba. Vystřelím dobře mířenou otázku na autorství nástěnné malby, protože povídání o skolení krokodýla nezaujalo mou pozornost. Nastala chvíle napětí a... Dekolt.

Tolik tedy dočasně ve stručnosti k návštěvě zámku, čeho jsem si stačil všimnout, zaznamenat a uveřejnit. Za minulý odstavec budu některou čtenářkou patrně bit, ale pánové jistě ocení mou empirickou informovanost o vedlejších pozuruhodnostech a pamětihodnostech nejen naší krásné země. 

Honza