Počet kroků: 19109 (14,3 km)
Čtvrtý den jsme konečně dospali vše, co nám ještě chybělo. Krásně osvěženi jsme si naplánovali pochod a prohlídku po velkých petrohradských ostrovech, zvaných Kirovovy. Během výstavby města, po vysušení potřebných částí pevniny, byly totiž uzpůsobeny k životu i nemalé ostrůvky v ústí Něvy do moře. Avšak než jsme se vydali na cestu,vyskytly se problémy charakteru úředního.
Nejenom, že do Ruska musíte mít vízum založené na pozvání nějaké osoby, ale je nutné svůj více jak třídenní pobyt registrovat na imigrační policii, aby bylo jasné, kde trávítečas. Na jednu stranu už klucí zvolili přívětivější metodu - podání registračního formuláře na poště. Nicméně jakmile do toho začnete trošku šťourat a zajímat se, co všechno musíte udělat,budete nemile překvapeni.
Takže pomalu a postupně. Na poště si vyzvednete pro každou osobu formulář. Zajdete do speciálně určené banky, kde zaplatíte 2 rubly/den/osobu. S potvrzením, které musí býtpro každou osobu zvlášť se dostaví osoba, která vás pozvala, i s vyplněnými a a podepsanými formuláři a vlastním pasem zpět na poštu, aby bylo doloženo, že samotné pozvání do země je oprávněnéa zaplatí 118 rublů za osobu za registraci a dalších 150 rublů za každé cenné psaní, které je nutno odeslat na imigrační policii. Fajn procedura ne?
Čas plynul, sluníčko svítilo a my jsme proto nechali řešení problémů starším a jali jsme se utíkat do města, abychom dnes všechno zvládli. Začali jsme prohlídkou ostrova Krestovského a následně Kameného. Žel bohu není k tomu moc co dodat.Čekali jsme památky či alespoň parky, klidné místo k rozjímání. Byli jsme zklamáni, protože obadva ostrůvky byly jednak kancelářským a druhak rezidenčním centrem zastavěným do posledního metru čtverečného.
Jako záchrana přišel až třetí ostrov - Jelagin. Ten je vyčleněn přírodě a je prohlášenza centrum oddechu. V místním parku, který pokrývá celou plochu ostrova, je i malé zoo, půjčovna lodiček a šlapadel a jiných všemožných aktivit. Vzhledem k tomu, že bylo minimálně 35 stupňů ve stínu, uchýlili jsme se do nejhlubšího stínu k vodě, dali si oběd a při odpočinku sledovali kachnu s kachňátky, jak tam plula a snažila sevyhýbat nemilosrdným úderům vesel náruživých romantiků, plujících po vodě. Nakonec to stejně vzdalaa vylezla s kachňátky na břeh, aby se trochu nervově uklidnila.
Přitom jsme ochutnali několikero druhů piv, jako takový osvěžující prvek v parném dni naprosto nedocenitelný. Rovnou předešlu, že na naše piva to rozhodně nemá, ale je nutné zmínit, že pár značekje opravdu dobrých a rozhodně se dají vychutnat. Jediné, co mě dostalo, bylo pivo s obsahem alkoholu 8% na půllitr. Když jsem se nad tím tak zamyslel, tak to bylo skorojako popíjet víno. Nicméně nebyli jsme opiti, ale rychle jsme se zvedli a svižným krokem se šli podívat na Jelaginův palác, vznosná to jediná budova na ostrůvku. Současně tu je i velké prostranstvína shromáždění a pódium pro řečníky. Čert ví, kdo tu kdysi ponášel plamenné projevy.
Tou dobou se slunce začalo stáčet k pozdnímu odpoledni, opustili jsme proto ostrovy a vrátili se na pevninu. Do cesty jsme si naplánovali návštěvu buddhistického chrámu, který leží na pobřeží Něvy ihned na severní straně od ostrova. Zvláštní masivní budova obklopená malinkou zahradou plnou stromů a modlitebních mlýnků. Celé místo vyzařovalo takovým zvláštním klidem uprostřed všehotoho hluku všedního dne. Odvážili jsme se vstoupit pouze do prvního předsálí a nakouknout do hlavní místnosti. Je krásné, když se zaposloucháte do toho nádherného ticha, ve kterém slyšíte bít vlastní srdce. Je až s podivem, vezmete-li si jakoukoliv náboženskou budovu, že je tam naprostý klid a ticho. Pakliže jste si toho ještě nevšimli,zkuste zajít do nejbližšího kostela blízko rušné ulice, uslyšíte.
Jako završení tohoto zážitku jsme si dali výborné bliny s masem a zelím po cestě zpět domů. Někomu to může znít divně - palačinky s masem? Ale fuj. Vůbec ne. Naopak jsou moc dobré a rozhodně syté.Vzhledem k tomu, že si nebylo u stánku kde sednout, odebrali jsme se před budovu jakéhosi úřadu a tam usedli do trávy. Takto nasyceni a odpočati jsme vyrazili na poslední dnešní pouť, domů.
Návrat se nám bohužel trochu více zkomplikoval, protože v tudobu byla silná dopravní špička.Kdo by si myslel, že je to něco, co zažívá každý den, vyvedu jej z velkého omylu. U nás doma, v metru, jsem zažil lecos. Cítil jsem se tam jak malinkatá sardinka. To ale nebylo nic proti tomu, jak jsem se cítil tam. Krom toho, že jsem měl lidi blíže, než jsem kdy chtěl, se tam nedalo dýchat. Větrání prostě absolutněnestíhalo. Takže z metra jsme vystupovali propoceni a skoro udušeni. Ale přežili jsme!