Vídeň 2005

Kdo: Honza, Pavel, Petr, Tomáš

Kam: Vánoční trhy ve Vídni


Přišla zima, napadl sníh a Vánoce se kvapem blížili. I řekli jsme si, že nebudeme sedět na zadku, ale vyjedeme někam ven. Mezi první objekty padla Vídeň a její krásné předvánoční trhy. Ne, že by u nás taky nebyly, ale člověk má vidět vícero, aby mohl porovnávat. Našli jsme ubytování v hostelu a vyjeli.

Cesta až do Vídně byla pohodová. Nic zvláštního se nepřihodilo. Pak to ale přišlo. Vjeli jsme do města s malou mapkou v ruce a názvem ulice, kam se máme dostat. Byl to hostel na okraji, řekli bychom na předměstí, a tak cesta nebyla nikterak jednoduchá. Vzhledem k tomu, že vás do centra přivádí dálnice a vy potřebujete někde sjet, ale nevíte kde, to je pak těžké. Nakonec jsme to po asi půl hodině našli a byli náležitě překvapeni. Místo malého nuzného hostýlku se před námi tyčil obrovský hotel, který dle výbavy a okolí vypadal nejméně na čtyři hvězdičky. Ihned jsme se začali sami sebe tázat, jestli je to opravdu tady, kde budeme spát za 11 euro na noc? Nebyl to on. Po chvíli nás do očí udeřila malá cedulka s nápisem Hostel a šipkou kamsi na konec parku. Škoda. Mohla být zábava. Ale i tak jsme to vyhráli. Zařízení hostelu bylo parádní, pokoj pro čtyři, vlastní sociální zařízení a v ceně byla i snídaně. Takže no stress.

Ještě jsme po cestě nebyli tak unaveni, abychom šli hned spát. Vyrazili jsme na obhlídku okolí a za chvilku před námi stála útulně vyhlížející hospoda. Zalezli jsme tedy do zimní zahrádky a dali si pivko. Nebylo to nic moc, pivo za 2.50 eur a přitom pěkně hnusné. I šli jsme raději zpět. Bohužel se nám do cesty postavila zamrzlá zahrada a my další hodinku strávili klouzáním a blbnutím na ledu. Do pokoje jsme dorazili někdy kolem půlnocia s vyhlídkou celodenního chození další den jsme usnuli jak špalci.

Snídaně následujícího rána byla skromná, ale výživná. Poté jsme si zabalili saky paky a vydali se na obhlídku centra. Chtěli jsme vidět hlavní atrakce města - Mariahilferstrasse, Stephansdom, Rathaus a samozřejmě noční adventní program. Chodili jsme chodili, prošli většinu cetrální části Vídně, viděli semo tamo nějaké stánky, obhlédli muzea a hezkou architekturu a pak si dali večeři v nějakém fast foodu. Padl večer a ulice se rozzářily tisícem světel. Pádili jsme k radnici, kde v přilehlém parku jest to hlavní. A taky že bylo... mraky lidí, stánky a všemožné ptákoviny, co v dnešní době k trhům patří. Co se jim musí nechat, s výzdobou se nepárali. Každý strom byl ověšen jiným druhem světel a různá světýlka hýřila různými barvami.

Když jsme se pokochali dostatečně, vedla nás cesta směr Schonbrunn, císařský letní palác. Zde v zámecké zahradě byla též hromada stánků a lidí. Do toho začalo sněžit, takže i když to vypadalo neuvěřitelně kýčovitě, užívali jsme si to. K tomu se všude prodávalo svařené víno (což je normální), ale za euro příplatku vám nechali krásný porcelánový hrnek s emblémem zámku. Neváhali jsme a zaplatili jsme si. Takže hrneček mám ještě doma.

Poté už nastal čas jít domů a my se pomalu vydali přes půlku města až do našeho útočiště. Ráno jsme se sbalili a vydali na cestu domů s krásnými vzpomínkami. Jistě si to někdy zase zopakujeme.

Tomáš