II. Hodnota starých kulturních památek
Když jsme slyšeli, jaká nebezpečí ohrožují starý kulturní majetek, je nutné poukázat ještě na to, jak je nutno bojovat nejen z ideálních, nýbrž také i z ekonomických důvodů proti těmto nebezpečím všude a všemi prostředky. Přitom nejde jen - jak se někdy tvrdí - o zájem učenců a milovníků umění. Jistě je pro dějiny umění nejdůležitější chránit před zničením památky starého umění jako prameny a nepochybně znamená zničení starého vynikajícího uměleckého díla nezměrnou ztrátu pro všechny, kteří zasvětili svůj život umění. Ale vedle toho jde o něco, co je nesrovnatelně důležitější a co má význam pro všechny lidi, at jsou vzdělaní a rozumí umění nebo ne.
Náš celý život je prosycen materiálními snahami a jejich realizací jako nikdy dříve. Průmysl, světový obchod, technické vymoženosti nás ovládají více než duchovní síly, takže kroku zpět v tomto směru se netřeba obávat. Ale to je podivuhodné, že čím více pokračuje industrializace života, o to více také roste přesvědčení, že jen tím se nenaplňují potřeby života a že touha po radostech s zážitcích, které člověka pozdvihují nad materiální boj o život, je vždy mohutnější. Nikdo nebude popírat, že elektrické dráhy, široké silnice, výtahy a telefony, banky a tovární komplexy jsou velmi užitečné věci a že si zaslouží všude zavést. Ale dnes už si také budeme více vědomi toho, že člověk není žádný stroj a že jenom v tom netkví jeho blaho. A kdo umí pozorně sledovat, tomu neujde, že vedle materiálních výdobytků všechno to, co nemůže být poměřeno jen měřítkem technického výkonu nebo materiálního užitku, od obecně srozumitelné krásy přírody až k hlubinám nového, vážného a ideálního životního pojetí, nabývá ze dne na den většího a většího významu. K novým ideálním statkům patří ale také jako jeden z nejdůležitějších starý kulturní fond jako pramen těch dojmů, které podobně jako krásy přírody mohou vyvolat v pozorovateli náladu povznášející se nad materiální starosti a snahy.
Tyto dojmy mohou být nejrůznějšího druhu. Mohou vycházet z všeobecné umělecké ceny památek, z jejich působení v krajině, z jejich souvislosti s lokalitou, ze vzpomínek, které se k ní vizí, nebo ze stopy stáří, které ji šlechtí a zároveň vzbuzují v divákovi představy o bytí a zániku. V tom spočívá největší hodnota dnešního potěšení ze starých uměleckých děl, že není omezena na určité druhy památek nebo na jistý druh lidí. Prostá venkovská kaplička, břečťanem obemknutá zřícenina, staré venkovské městečko nám mohou poskytnout nemenší potěšení než pyšná katedrála, knížecí palác nebo bohaté muzeum. A tento požitek je všem přístupný; duchovní požitky jsou vůbec schopny všeho. Na hodnotě nezískala jen jednotlivá díla starého umění, ale všechno, co vytvořilo staré umění, se nám stalo drahocenným, a to sice ne jako souhrn historických skutečností nebo historických předobrazů, nýbrž jako živoucí obsah celého našeho duchovního života.
To je vyjádřeno snad nejzřetelněji v rapidně rostoucí návštěvě starých měst nebo měst, v nichž je mnoho starých památek. Krása místa, spočívající na jeho památkách, není méně přitažlivá než krajinná krása nějaké země a proto je již z čistě hospodářských důvodů společensky škodlivé ničení starých památek, neboť modernizovaná, šablonovitě upravená a o památky ochuzená místa a země nebude nikdo vyhledávat. Umělecké a duchovní ožebračení, které je spojeno s takovým pustošením, znamená ovšem ještě větší ztrátu než hospodářskou. Každý nemůže podnikat velké cesty, aby v dáli vyhledával stará umělecká díla a mnozí lidé jsou tak ochuzováni vůbec o všechno, co jim může poskytnout staré umění, když jsou ničeny umělecké památky v jejich domově. Ochuzuje se jejich život, když se jejich okolí umělecky ochuzuje a přetrhávají se nejtěsnější pouta, jimiž byli dosud svázáni se svým domovem.