Klárčino shrnutí loňského a letošního pobytu na chatě

31.12. - Silvestr

Téměř v poledne odjíždíme směr Petrova chata, čekáme, že nás někde předjedou ostatní.

Kousek od cíle volá Petr, že teprve nakupují, Tomáš se tváří, že kouše citrón.

Čekáme před chatou, na obzoru se zjevuje modrý Opel, který zabočuje k nám. Hurááá...

Z dálky je slyšet hudba, provokatéři přijeli. Po přehození několika nasupených pohledů se odvažujeme opustit bezpečí vozů a přivítat se.

Hroch prudí při zajíždění do vrat, Petr ho chce zabít (poprvé, ale rozhodně ne naposled za tento Silvestr).

Mužská část osazenstva se usazuje v chatě, dámy jsou převeleny do kuchyně. Zuzka s Petrem (dále Z+P) mizí do neznáma, my s Verčou bojujeme s máslem, které se ne a ne vzdát.

Nastupuje hrdinný rytíř Honza a máslo podlehne jeho vlivu a teplu od kamen. Díky tomu je strava hotová a prozatím zavřená ve skříni, aby nedošlo k jejímu předčasnému zkonzumování. Zajímavého kulturního zážitku se mezi tím dostane milému kuřeti, které lítá po místnosti, ale pssst, to se tutlá! Navrací se Z+P a posílají Tomáše pro jakousi flašku. Ta neobsahuje nic menšího než indície na cestu k pokladu.

Po chvíli namáhání mozkových závitů dorážíme do lesa, kde nacházíme maskota a neúspěšně se rozhlížíme, zda nezahlédneme další dopis. Hledání nám usnadní Petr, který s sebou nese lopatku..

Vykopeme báseň zašifrovanou do teček a pod ní strohý nápis: J.V.S Kch, Verča odhaluje že se jedná o křišťálovou studánku a už se hrneme ke studánce místní. Zda je křišťálová nedokáži posoudit, ale rozhodně skrývá mnoho zajímavých informací, které nás mají zavést ke zvonici. Málem se ale necháme strhnou historie znalým Honzou a Verčou, kteří se přes Týnský chrám dostanou až k Nerudovi, ještě že je tam obrázek zvonku, který nás vrátí na správnou cestu.

Pod zvonicí si opět zahrajeme na krtky a tentokrát nápovědy směřují k rybníku,

„Se ještě napojíme na jinou bojovku.“ Ozve se ze tmy, když k rybníku dojede podezřelé auto.

Na hrázi vykopeme poslední informace, Pavel rázem odhalí hledaný rok 1415, jen si trochu splete upálené osoby (1415 – upálení Krista), ale i tak tušíme, že máme hledat ohniště a zřejmě to před chatou. V něm také čeká šipka ze šišek, baterkonošem Tomášem ovšem přehlížená.. Nakonec nás ale zavede k pokladu složeného z lízátek a jakéhosi pochybného nápoje.

Vracíme se do chaty, kde si můžeme nechat jen zdát o troše tepla, zimomřivější jedinci se balí do dek, takže to vypadá jako setkání v domově důchodců. Přináší se jídlo, Honza se zálibně dívá na chlebíčky, které začínají velmi rychle mizet. „Už nemám hlad“. Pronese Honza a za pár minutek dodává, že tomu sám nevěří.

Nastává sezení, povídání, popíjení a ochutnávka dovezeného liči + liči vína. Tomáš opět provokuje a je téměř uškrcen, když gentleman Petr chrání Zuzčinu čest.

Debata se stáčí na rostlinky a hlavně na stresovaný květák, který zřejmě vstoupí do dějin. Přinejmenším to bylo nejčastěji vyřčené slovní spojení večera. Tentokrát je obětí násilí Petr, kterého se pokouší uškrtit jeho dražší polovička, nemám ponětí jak, ale stejně se to nakonec zvrtne v bitku Tomáš + Petr.

Honza slibuje loutkové divadlo, jsou mu tedy přineseni plyšáci, kteří se k němu téměř nedostanou, protože si je rozeberou ostatní.

Další velice svéráznou činností je hra Kámen, nůžky, papír, která má vítězi přinést privilegium prvního vstupu na sociální zařízení. Ve čtyřech lidech se ovšem stává téměř nehratelnou.. Půlnoc se blíží a Tomáš odchází pro šampaňské. Následuje přípitek a s prskavkami hurá ven, podívat se na ohňostroje. Zuzka má podivnou schopnost zhasnout svíčku kdykoliv se k ní přiblíží.

A máme tu Nový rok, ohňostroje skončili a my se navracíme do tepla.

/* zde je záznam přerušen, neboť na několik hodin usínám.*/

Probouzím se kolem 6 hodiny ranní, ostatní jsou stále vzhůru, Petr nebo Pavel vytváří stínové divadlo na zdi. Tomáš usuzuje, že by se mělo jít spát, tedy se přemisťujeme do postelí a spacáků...

Skoro v poledne 1.1. se pomalu probouzíme (až na P+Z všichni) a pouštíme si Pojďte, pane, budeme si hrát. Docházíme k závěru, že větší medvěd je odporný zmetek, šikanující svého kamaráda. Při sledování se podupáváním a poklepáváním snažíme probrat spící jedince dole. Ti se opravdu proberou a dokonce připraví i snídani. Jako bonus k jídlu dostaneme haldu nafukovacích balonků, které se stanou velmi dlouhodobou zábavou (v podstatě je nedáme z ruky, dokud neodjedeme).

Popisovat sledování Kouře by asi nemělo moc smysl, tak jen Tomášův komentář, když se zvedal a odcházel: „Já nemůžu sedět, mam zadek v hajzlu.“ A pak si stěžuje, že se mu všichni smějou a nechce se nechat přesvědčit, že ho máme rádi.. :)

V pozdějších odpoledních hodinách je čas na oběd (= pro každého 3 nožičky párku). Vaření se ujímají Tomáš s Petrem, tedy se trochu bojíme, že se nenajíme, ale povedlo se jim to chlapcům. :) Po jídle se spekuluje o sledování dalšího filmu, ke kterému ovšem nedojde, protože naši pozornost opět upoutají balonky a strhne se velká bitva. Pro uklidnění se chopíme kostek a hrajeme. Postupně má několik lidí šanci vyhrát, ale nikdo se k tomu nemá. Zuzka si začíná myslet, že nepochopila smysl hry a svojí úvahu uzavírá větou: „Já snad chodim s debilem!“, když Petr taktéž odmítne vyhrát. Jediný odvážlivec, který přijme výhru je Verča, i když značně rozladěně. (Cituji: „To je na hovno, já zase vyhrála!“)

U kostek ještě zůstaneme, tentokrát hrajeme upraveného Macháčka. Místo pití tu máme plnění úkolů. První je na Tomášovi, který musí nanosit dříví, následuje klikující Petr, okolo chaty běhající Zuzka - prozatím to vypadá značně nenápaditě, ale časem jsme zapojili šedé buňky a to se pak každý bál, co na něj bude vymyšleno. Verča se chopila šachů a podle postavení na šachovnici je rovnala na schody (a to je nikdy dřív neviděla). Zuzka tančila tanec štěstí lorda Krišny, což museli vyzkoušet i ostatní, ale minutu nikdo hopsat nevydržel. Pavel uklízel šachy a luxoval schody, Honza nanosit další dříví, já se trefovala balonkem na balkon. (Teple se obleč, vem si balonků kolik uneseš, stoupni si k plotu a dostaň alespoň jeden balonek na balkon a my se budem shora dívat). Pavel staví pyramidu z karet, přičemž Magic the gathering nejsou zrovna vhodné, tedy radši hledá karty na prší. Tomáš se teple obléká a má složit básničku o hrochovi. Odklízí se ven, zřejmě aby ho nic nerušilo v tvůrčím psaní. Poté musela Zuzka pantomimou ztvárnit jakýsi film, což nás vedlo k další činnosti. Hodíme si ve dvojici (trojici) kostkou a následně hrajeme pantomimu, popisujeme daný předmět, či kreslíme. Zde vznikají „nová díla“, jako je letadélko kondor, já téměř dostávám infarkt, když se snažím nakreslit nápovědu k heslu maturitní ples. (Moje tančící postavy jsou mylně vykládány, ale aspoň je vidět na co hroši myslí.. ). Talentovaný malíř Honza zvládne ztvárnění nervozity před zkouškou naprosto parádně. A bylo toho ještě mnoho řečeno, nakresleno a zahráno, ale to už jsem opět spala, tedy nemohu referovat, co se dělo dále.

2.1.

V půl 8 zvoní Tomášův telefon, přemýšlím co (koho zabít dřív). Telefon je umlčen a já opět upadám do spánku. Za 20 minut jsme probouzeni podruhé, tentokrát opouštíme spacáky a jde se uklízet. Verča s Honzou vymýšlí teorie,jak pokračovat ve spaní tak, aby se kolem nich dalo uklidit, žádná z těchto teorií se ovšem nestane praxí.

Snídani doprovází poslední nafouknutý balonek a trochu uspěchaná nálada, neboť v 10 musíme odjet. Zabalíme, uklidíme, oškrabeme námrazu, poskládáme se do aut a je čas odjet domů. Petr a spol. už jsou v dálce a nám se nedaří nastartovat, Tomáš bere telefon a volá je zpět, aby obratem zjistil, že za to může jen pochybné zabezpečení jeho vozu. I tak se nám ale hodí, že se navrátili, neboť nás musí kousek odtlačit. A už jedeme směr Praha...

A to je vše přátelé... :)