Sázava 2008

Kdo: Zuzka, Dita, Jana, Vláďa, Ondra, Petr, Pavel a Tomáš

Kam: Sjezd Sázavy, Týnec nad Sázavou - Pikovice


Byla to jednodenní akce, tuším, že byla sobota. Vstávali jsme v půl šesté ráno, někdo možná později, někdo dříve. Dle nátury. Srazili jsme se na Vršovickém nádraží a takovým pomalým courákem se dopravili až do Týnce nad Sázavou, kde jsme měli v půjčovně zabookované lodě. Nutno dodat, že tímto podnikem jsme udělali vekou radost Zuzce, které je nutné přiznat stoprocentní podíl na tom, že Iriador začal mít rád vodu a plánuje z toho udělat pravidelnou akci.

Nutno předem říci, že já, Pavel, Petr a Jana jsme byli naprostí začátečníci, tedy takové vodácké panny a panicové. Jana to měla dobré, tu si vzal do lodě Vláďa, zkušený to Zuzčin kamarád, který proto přijel až z Budějovic. Zuzka, která již mnohokráte vodu jela, měla Petra. Stalo se tedy to, čeho jsem se relativně bál - zůstali jsme dva absolutně nezkušení v jedné lodi. Inu, křest ohněm je někdy ta nejlepší učitelka. Ondra s Ditou, též zdatní vodáci zůstali jako pár při sobě a tudíž sestava byla dána.

V Týnci jsme si půjčili nezbytné vybavení a naskočili do lodí. Já jsem si zvolil místo zadáka a Pavel šel dělat háčka. Nejprve jsme byli rádi, že jsme se nepřevrhli, ale po chvíli jsme se jakž takž synchronizovali a jeli dopředu. Sice silným opileckým tempem, kdy jsme vymetali postupně oba dva břehy, ale na to, že jsme to nikdá nedělali, jsme na sebe byli pyšní.

Ostatní z nás měli srandu, protože vždycky se krásně kouká na ty, jenž to neumí. Jediný Vláďa byl tak hodný a začal dávat moudré rady, jak mám loď řídit. Ostatní by na nás kašlali, jak na placatej kámen. Nevadí, my jsme hoši zdatní, tak něco dokážeme.

První horká chvíle nastala u prvního jezu, kde jsme se zasekli přesně na hraně a nemohli ani na jednu stranu. Ihned nám shora radili, jak se máme odpíchnout. Mám rád lidi, co akorat radí a hovno umí. Málem jsem se cvakli, ale naštěstí nebezpečí bylo brzy odvráceno.

První cvaknuvší se, byla osádka iriadorská, ale nebyli jsme to my s Pavlem, nýbrž Petr se Zuzkou. Ti si chvíli před tím snažili nandat pláštěnky, aby je taková malá přeháňka nenamočila. Mno, nyní již bylo jedno, jestli mají na sobě nějaký ten igelit, byli durch a to naprosto kompletně. Všichni jsme se jim hezky zasmáli a jelo se dál.

Nebyly bychom dobrými vodáky, kdybychom se napoprvé necvakli. Samozřejmě, že se nám to taky podařilo a to nedlouho po minulé lodi. Proud nás hezky nahodil na kámen, tam jsme se otočili kolmo k proudu a šli do vody. První vodákovo ponoření jest zážitkem zdrcujícím, zmatečným a strašným. Docela jsem se bál, jak to dopadne. Všechno dopadlo dobře, až na Pavlův nehet, který se vyrval z lůžka. Co se týče materiálních ztrát, byly to moje brýle, které jsem zanechal někde na dně Sázavy. Kupodivu jsme byli osvíceni a chvíli před tím jsme měli všechna piva vypitá. Takže jsme se tomu zasmáli a jeli dále.

Polední pauzu jsme strávili pojídáním teplé grilované klobásy a popíjením piva v hospůdce v Kamenném Přívozu. Byli jsme tam samozřejmě jedni z mnoha a najít v takovém počtu místo k sezení, byl opravdu zážitek. Když jsme se tak hezky rozseděli, měl jsem chuť jít spát. Byl jsem fakt utahanej, pač takovýto první šok a nápor na fyzičku, to jsem nečekal. Dost dobře jsem skončit nemohl, a tak se jelo dále.

Cestou do Pikovic jsme se ještě několikráte s Pavlem vysypali, ale to už byla taková sranda. Už jsme neměli ani sílu na to, abychom byli naštvaní.

Petr se Zuzkou přesedávali a co chvíli si měnili pozici, aby si i Petr vyzkoušel, jaké je to být zadákem. Není možné pominout, jak jsme mnohokráte utvořili vor ze všech lodí a nechali se klidně unášet proudem. Bohužel nám to moc dlouho nevydrželo, pač toho dne jelo takové množství vodáků, že mi to připadalo jako na Václavském náměstí.

Kupodivu se i přiblížila chvíle, kdy jsme se dostali na posledních pár set metrů od cíle.
Zbylé skupinky si dávali závody a snažili se po sobě co nejvíce cákat vodu. My s Pavlem byli naprosto mrtví a už jsme chtěli z lodi pryč. Na nádraží jsme se s Vláďou rozloučili a pak už jenom nasedli na vlak zpět.

Bylo to krásné, vyčerpávající a jistě si to znovu zopakujeme.


Tomáš