Sjezd Vltavy 12. - 13.7.

Kdo: Petra, Štěpán, Radim, Pavel, Honza, Zuzka, Petr, Tomáš

Kam: Sjezd Vtavy, z malé vesničky zvané Branná, přes Krumlov až do Zlaté Koruny.

Vzhledem k tomu, že jsme se nemohli ze Sázavy vody nabažit, byla naplánována nová akce, tentokráte o něco delší - na dva dny - 12. - 13. 7. - tedy sobota a neděle.

Sešli jsme se velice brzy ráno na Hlavním nádraží, popředstavovali jsme se navzájem, jelikož nás doplnili dva noví člobrdové. Radimův kamararád Štěpán a Zuzčina bývalá spolužačka Petra. Takto v osmi lidech, připraveni na čtyři lodě, jsme naskočili do vlaku směr Tábor. Nejeli jsme ale dlouho. Uprostřed polí vlak zastavil a hodně dlouho nejel. Vzhledem k tomu, že jsme měli zarezervovaný bus do Branné, který jel pouze jednou denně, začali jsme mít obavy, jestli tam dojedeme včas. Tedy, abych to uvedl na pravou míru - Zuzka, jakožto hlavní organizátorka, měla obavy. My ostatní, chlapi, jsme načali vínko. Dámy se decentně drželi zpátky, aby zachovali dekórum. Jejich smůla.

Nakonec se vše vydařilo a my se po nějaké té hodině vyloupli v půjčovně lodí. Popůjčovali jsme si veškeré nutné vybavení, chvíli se snažili narvat velké barely do malých lodí a zhruba v poledne jsme vyrazili. Rozestavení posádek bylo následující: Štěpán - Radim, Honza - Pavel, Petr - Zuzka, Petra - Tomáš. Takto jsme měli rozděleny všechny lidi, co ještě nikdy nebyli s těmi, co alespoň jednou okusili sílu vodního elementu.

Naše cesta byla pro sobotu naplánována z Branné do Krumlova. Nechtěli jsme to nijak hnát, přeci jenom si to jdeme užít. Teď mne napadá, že posádky byly nejprve trošku jiné. Zuzka si vzala Pavla k sobě a Petr Honzu, aby se trošku zaučili, než je hodí do jedné lodi. Zuzka s Pavlem sepak někde cvakli, ale to bylo veskrze jediné pořádné vzrušení toho dne. Vltava je v tomto úseku krásná, i když někdy moc pomalá. Jediné vytržení z letargie zažijete na těch několika jezech, které cestou do Krumlova jsou.

K večeru se začalo zatahovat a my jsme raději zrychlili, abychom už byli v kempu. Jen co jsme postavili stany, začalo nehorázně pršet. Ale, že to byl ceďák pořádný. Byli jsme rádi, že věci máme v suchu a mohlo se jít na večeři do místní hospůdky. Bohužel stejný nápad měla i další dobrá stovka vodáků, a tak jsme byli rádi, když po půl hodině ve frontě jsme měli jedno pivo a langoše. Naštěstí přestalo pršet a my se po nevydařené večeři šinuli do města, abychom si Krumlov prohlédli, než zase odjedeme.

Cestou do centra a po centru jsme si prohlédli nejenom místní krásnou architekturu, ale i jezy, které nás příštího dne čekají a tvoří tak hlavní překážku klidné jízdě - konečně vzrůšo. Na večeři jsme zapadli do jedné malé hospůdky, tedy zapadli je silné slovo. Usedli jsme na zahrádku, kde kvůli předchozímu dešti nikdo neseděl. Nejsme přeci nějaká béčka a něco vydržíme, ne? Takže ano, usedli jsme i na mokré lavičky a všicí si objednali. Tedy všichni, kromě mne. Já už byl najeden z domácích zásob, ale posléze jsem se neudržel a Zuzce s Petrem jsem ujídal.

Zhruba něco po půlnoci jsme zapadli do stanu a šli spát. Měli jsme toho přeci jenom dost a dalšího dne musíme ujet značně velkou vzdálenost (velkou pro nezkušené vodáky), abychom včas vrátili lodě a odcupitali domů. Nebylo nám ale dáno dlouhého odpočinku, když se ve dvě hodiny (a pak opět v pět) přiřítila banda debilních ožralů, kteří dělali takovej bordel, že budili všechny široko daleko. No nic. Hlavně, že pak zavřeli hubu.

Ráno jsme se bleskově nasnídali, provedli nějakou tu hygienu a vyrazili kupředu. Tedy směr krumlovské jezy, byly čtyři. Největší problém jsme měli s posledním a nejvyhlášenějším - Jelení lávkou. Tam jsem to s Petrou raději přenesl, pač toho dne bylo fakt hnusně zima a já se nechtěl cvaknout. Ostatní vyndali barely, daly nám je a jali se to sjíždět. Vzhledem k tomu, že se Honza s Pavlem cvakli skoro u každého předchozího jezu, odmítl Honzík tohle sjet. A tak nakonec jsem Pavlovi kývnul, že s ním pojedu.

Od této doby je Pavlovi jasné, proč musí být jako zadák, nikoliv jako háček. Jak jsme totiž sjeli na tu "podjezovou" vlnu, místo toho abychom se, jako všichni ostatní, špičkou dostali nad ní a svezli se, zajeli jsme jak ponorka přímo do burácejících vod. S takovým množstvím vody se již nedalo nic dělat a byť jsme se snažili vyrovnávat, cvakli jsme to.

Po této eskapádě již nastal naprosto vlažný dojezd až do Koruny. Cestou jsme se ještě zastavili na klobásu a pivo, ale byla opravdu docela zima, tak jsme se snažili co nejrychleji dostat na konec. Před Korunou přišel jako poslední malý jez, který jsme všichni, tentokráte i Honza s Pavlem, sjeli bez problémů. Jenom Petr si stále říkal, že je divné, že se necvakl, a proto si chtěl aspoň něco kompenzovat a loď před finálním dojezdem vyklopil i se Zuzkou. Musím říci, že jsme se tak už dlouho nenasmáli. Zvláště, když to bylo naprosto bez příčiny. Inu, někdo je prostě šikovný.

Pak už jenom odevzdat lodě a s bagáží zpět na vlak. Tentokráte měla voda adrenalinovější nádech a myslím, že byla opravdu lepší než Sázava. Inu, takovýchto akcí jen houšť!


Tomáš