Galerie Všechny fotky

Takhle jsme se rozloučili s Péťou, Tomem a Radimem. Je neděle, uvidíme se zase příští týden ve čtvrtek. Se Zuzkou si myslíme, že jsou na cestě do Vanu - omyl.

Ráno přijíždíme do Diyarbakiru potom co v Erzurumu chytneme bus ve 21:00 (do odjezdu popíjíme v kavárně na autobusáku čaj a dopisujeme deník).

Náměstí v Diyarbakiru, neoficiálním hlavním městě Kurdistánu.

Ulu mosque a místo pro očistu věřících.

Ulu mosque.

Do mešity s umytýma nohama (Jára Cimrman).

Four footed minaret.

Uličky Diyarbakiru, vychvalované turistickými průvodci.

Je to pěkná změť.

Skoro jsme se báli, že se už nikdy nevymotáme ven.

Místní trh. Tady jsme neměl úplně dobrý pocit.

Karavanseraj, ráj na zemi.

Brána Karavanseraje.

Prosotry dnes slouží zčásti jako občerstvovna, zčásti coby místo pro stánky se vším možným (Zuzka si tu koupila šátek do Sýrie).

Velká brána a velká auta, malá brána a malá auta ;-)

Městské hradby.

Stoupáme na opevnění o kterém se obecně píše jako pro turisty nebezpečném a to i za bílého dne.

Běžný život za hradbami.

Útroby hradeb nelákají k návštěvě.

Problémem je, že pokud nechce člověk riskovat kejhák uvnitř hradeb, musí stoupat i sestoupat po vnějších schodištích, kterých, jak je vidět tady, není mnoho.