[Petr, 10:05, Re:]:O adrenalinu mi nemluv. Takovou dávku, jakou jsem dostala dneska ve dvě ráno, jsem nedostala za celý předchozí život...Jak byla ta bouřka a zuřila přímo nad náma, tak to najednou prásklo a rozezvučel se alarm, takže mě to velice neurvalým způsobem vzbudilo a já vylítla z postele, abych ten krával vypnula. Takový stav šoku jsem fakt nezažila, tep 150 a dokonce pocit strachu... ;-)
[Tomáš, 10:28, Re:]: Neměl bys pomalu oprašovat kolo? :-)[Zuzka, 09:55, Re:]: Zuzko, to je nesmysl, hezčí jsem byl rozhodně já, i když on měl víc vlasů, lepší brýle a novou košili, nebo alespoň vyžehlenou a vlastně se tvářil mnohem šťastněji. Hm, jistě, máš pravdu, byl možná hezčí :-)[Petr, 10:05, Re:]: Po ničem jiném jsem ani netoužil ;-)
Je ráno. Piju v klidu kávu, v zápětí slyším volat svoje jméno z babiččina pokoje, ať tam rychle přiletím, tón hlasu napovídá, že se něco stalo! Podaří se mi rozlít kávu, srdce se mi rozbuší, protože tak babička nikdy nevolá, cestou ještě v předsíni zakopnu o kýbl, vlítnu do obýváku, kde mi babička řekne, že mám v pořadu Snídaně s Novou dvojníka. Podívám se na obrazovku a nikoho podobného mé kráse nevidím :-)
