Ja jsem treba nikdy nepochopila, proc se maliri uci tim, ze obkresluji (pardon obmalovavaji) dila tech uspesnejsich. Nicmene pak mi doslo, ze se tak treba uci nove barevne kompozice a ja nevim co. Pak si to "naucene" ale pouziji po svem. Treba to tak funguje i u psani.
Souhlasim, ze tam ta hranice je velice tenka. Pac cloveku se treba libi nejake obraty, ktere spisovatel pouziva, a pak je tez zacne pouzivat. To rozhodne ano.
S tim talentem je to tezke. Narodis se s dispozicema a pak je muzes snaze rozvijet. Jsou ale i taci, kteri rozvijeji neco z uplneho niceho ;)
Tomas: Tak ono mezi inspiraci a kopirovanim je tenka a velmi diskutovatelna hranice :) Myslim, ze vlastni styl je prave neco, s cim se bud narodis nebo ne. Ale rozhodne se da hodne zlepsit psanim a ctenim.
Vec je, Radime, jestli zacnes opisovat a nebo se treba trosku inspirujes. Je pravdou, ze psat pote, co jsi se inspiroval pouze jednim autorem, to je na pytel. Nekdo nakonec pozna, ze kopirujes a mas smulu.
Chce to proto trenink a vypracovat si nakonec svuj vlastni styl.
Honza: Ac nerad, musim souhlasit. Ono ani cetbou normalni literatury se z tebe spisovatel nestane. Ale preci jen zacnes to podvedome opisovat a to pochopitelne laicka verejnost nepozna :)
Skill lze vytrénovat četbou knih a neustálým psaním, ovšem nelze čerpat z technických spisů či návodů na php a c++, ale příkladně z vypravěčského démona Charlese Dickense. Když si přečteš jeho šesti set stránkové Nadějné vyhlídky, budeš po přečtení psát jako on :-D
Bylo by pěkné žít jako spisovatel. Psát knihy, číst knihy, každé ráno v záchvatu zuřivosti roztrhávat noviny s literární kritikou, kde se nějaký nuzný studentík obořil do mého díla a označil ho slovy, jež dodávaly hořké chuti mé čerstvé ranní kávě. Dopolední zacházka do oblíbené kavárny, dortíček, posezení s dalšími spisovateli a umělci. "Co si dáte, Mistře?" zeptal by se elegantně oděný číšník z nepochopitelného důvodu s rozepnutým knoflíčkem u košile. Slyšíte to? Oslovil mne Mistře. "Pudink. Jahodový. Děkuji, Alberte.".....
