Rok 2009 opět rozmnožil skupinu společných akcí oproti minulému roku o značnou část. V malém retrospektivním okénku bych doporučil čtenáři, aby se podíval na seznam akcí v posledních letech. Krásný nárůst vypovídá hlavně o tom, že jsme stále tady, rozůstáme se a chutí k pořádání akcí neubývá.
Nyní se již vrhněme k jádru věci. Ihned v zimě jsme uskutečnili dávno a dlouho diskutovaný týden na horách, běžky, sjezdovky a snowboardy jsme proháněli, co to šlo. K této akci jsme se odhodlávali minimálně dva roky a jak je možno vidět z fotek, zápisků i našich vzpomínek - velmi úspěšně.
Následovala malá soukromá akce kačerovské pobočky plus Pavlíka, kteří se odjeli rekreovat na Malou Fatru. Nutno dodat, že Pavlovo vyprávění o jeho nekončící bitvě sesněhem, výbavou a vůbec přírodou, je neopakovatelné a je nutno slyšet na vlastní uši.
V březnu se nám do východní Evropy přiřítili Lordi a my nemohli, jakožto správní fandové, chybět u toho. Z několika možností jsme zvolili Plzeň, to hlavně kvůli dobrému pivku, a rozjeli jsme se poslechnout pány temnot.
Aby nebylo kultury málo, vypravili jsme se též na Járu Cimrmana. Nejenom samotné představení bylo zážitkem, ale už celonoční kempování před divadlem stálo zato. Následky byly docela drsné, tedy hlavně pro některé členy iriadorského ansámblu.
Rozjasnilo se nám, jaro nabralo obrátky a začala se blížit kolistická soutěž OTOB. Bylo nutno protáhnout naše železné miláčky, nabušit svaly, abychom tam nebyli za naprosté trotlíky. V bohatém složení jsme se vypravili do Českého Ráje, kde jsme si dali první jarní stokilometrovou trasu.
Některým bylo v zimě sněhu málo, a proto vyrazili do Jeseníků, aby si užili trošku sněhu a pokořili i naše vlastní hory. Člověk by nevěřil, jaká zima je i v dubnu a to ještě ke všemu u nás. Byla a veliká, ti někteří, kteří to přežili, vypřávěli. Nevěřil jsem a byl jsem rád, že sedím v teple domova-hospůdky.
A už je tu OTOB. Drsná, krásná soutěž v Českém středohoří. Celý víkend náročných úkolů, celonočního ježdění, běhu, překážek... co dodat. Fotky a videa mluví za vše.
Nebyl by to pořádný rok, kdybychom nezvládli alespoň jednu vodáckou akci. Tentokráte Sázava, o trošku delší než v předchozím roce. Dva dny, přespání v kempu, větší obsazení, více zkušeností.
Opět malá soukromá skupinka si vyjela do Rakouska, zkusit ferraty. Kdybyste viděli, jak pak nemohli minimálně týden chodit... smáli byste se stejně jako já.
Před prázdninami, státnicemi je nutno si uvolnit hlavu. Proto jsme vyrazili na přechod Nízkých tater. Krásný kopečkovitý terén, slunné počasí a finální přespání v chatě na Chopoku. Z tohoto výletu jsme přijeli krásně nabuzeni a plni energie do dalšího snažení. To asi proto, že nás Petr s Maťem tak protáhli.
Druhá letošní ferrata ve stejném složení. Tady by měli povídat spíše aktéři.
Přehouplo se nám léto do září a my o prodlouženém víkendu vyrazili na malý výlet do Roháčů. Přespávali jsme v kolibách, pač jinde to ani nejde / resp. nesmí se to.
Počasí nám přálo, všechno vycházelo, až na to, že tento nápad s námi sdílelo asi půl milionu lidí, takže to tam vypadalo jako na dálnici. I přesto jsme si odváželi
slunce v duši.
Tradičně nesmí chybět zimní akce, kde na počátku prosince vyrazíme do přírody. Tentokráte měníme destinaci, jedeme do Lužických hor. Zima nastoupila a tvrdou rukou
roznášela všude sníh, teploty byly stále pod bodem mrazu, ale úspěšně jsme pokořili nejvyšší vrchol Luž, navštívili naše Německé sousedy a pak pořádně zmokli. Prostě
úspěšná akce.
Konec roku jsme ozdobili naprostým vybočením od dosavadních tradic, místo silvestrovské hospůdky jsme vyjeli na Slovensko, na Velkou Fatru. Mrazivo bylo opravdu hodně.
Nicméně oslavit Silvestra v -18 stupních v horské kolibě, neopakovatelný zážitek. Sic jsem první den pochodu byl naprosto jiného názoru, užil jsem si to, ostatně stejně
jako ostatní.
A to byl konec tohoto krásného roku.
Tomáš