Diskuse Diskuse

To by me zajimalo, proc zrovna mam ja na svedomi poplasne zpravy?

Nicmene paklize nekdo poveze bramborovou polevku, tak mu dam po papuli jeste nez vyjedeme :))

Možná jsem tak pohlédnul do naší budoucnosti. Takže až budeme zase někdy v horách a náhodou k večeři někdo vyndá z báglu bramborovou polévku v pytlíku, okamžitě zdrhám!! ;-))

Zni to dost akcne :-)
Ale libi se mi, jak jsme se zachovali zcela "spravne" - rada: jamile medveda vidite, pomalu ustupujte a hlavne neutikejte. Nase reseni: "Ty foe medved, zdrhame" ;-) To nemoh bejt sen, ale jen posunuta realita ;-)

Btw.: Zacu do Rumunska postupne davat videa. Teda ty, u kterejch jsem si jistej, odkud jsou.

Tomáš: To ty jsi v tom snu zařval na ostatní: "Ty vole, běží sem medvěd, dělejte zdrháme!" A polévka šla do drnu... :-))

tak toho medveda ti opravdu nezavidim, to muselo byti hrozive, ale ta polevka!!!!!! Jak jsi to mohl udelat????
:)

Fuj tajxl.

V noci jsem se probudil ze zlého snu, v němž nás, zkušené výletníky, pronásledoval obrovský medvěd, ale jaký strach ten sen provázel, to vám nepřeji zažít. I po probuzení mi rychle bušilo srdce a nějakou chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval.
Jo a vylil jsem polévku z ešusu, patrně bramborovou :-)

Honza: Nj, co si budem povidat, ze? :-)

Videa: Tak jsme zkusil nahrat do Velky Fatry nejaky videa. Funguje to dokonale, akorat bych jednotlivy fily od sebe oddelil, treba po kliku na modul videa by bylo fajn nabidnout seznam videi nebo neco takovyho.

:) Konec stastny, vsechno dobre.

Paul Potts má hlas operního génia, to se musí uznat.
Jinak to byla noc. Usnul jsem na gauči v obýváku a nechal tak hrát televizi až do rána, kdy se celé mé skrčené a pokroucené tělo vzepřelo a donutilo mě probudit. Zrovna začalo opakování dílu Červeného trpaslíka, tak s bolehlavem jsem nepřítomně sledoval děj. Když to skončilo, vypotácel jsem se z obýváku do kuchyně, postavil si vodu na čaj a vůbec opláchnul hrníček, vhodil do něj pytlík s čajem. Při troše volného času a jeho využití během vaření vody mě napadlo dojít si na toaletu. Potom mé kroky zamířily do pokoje do postýlky a vysílením jsem usnul, odtud pak následovaly zmatené a zlé sny. Hrneček s čajem zůstal osaměle prázdný na kuchyňské lince a dlouze plakal. Před hodinou jsem vstal, to jest ve 13:00 a ten čajík si dodělal. Hrneček byl šťastný, já jsem šťastný, všichni jsme šťastní :-)

Ted jsem koukal ze Sipka hodila na net nejaky preview fotek z Islandu. Mluvili jsme o tom na Fatre a ja je ted skoro prehlid. Mrkni na to, je to narez jaxvina.
http://img115.imageshack.us/my.php?image=dsc1449qo1.jpg
http://img515.imageshack.us/my.php?image=dsc1466bh9.jpg
http://img515.imageshack.us/my.php?image=dsc1478vk7.jpg
http://img511.imageshack.us/my.php?image=dsc1524vd5.jpg
http://img236.imageshack.us/my.php?image=dsc4672ib7.jpg

http://www.youtube.com/watch?v=1k08yxu57NA
Jak jsme vcera rikal, mrknete na to, nema to chybu. Pokazdy z toho mam husi kuzi :-) A dalsi casti jsou stejne dobry...

to mi pripomnelo, ze jsme celou Fatru prahli po pressu se sklenici vody :-) jo, kafe je zaklad...
no, dohral jsme nejaky fotky, jdu rezervnout hospu...

Petr: A co? potkali jste medveda? :) Hlavne, ze jste v poradku dorazili zpet.

Honza Tak si zajdi nejake koupit. Ja bych to bez kafca uz asi nevydrzel ;)

Honza: Moc pekny... Neni nad to vyrazit do pryc :-)

To all: Dovolil jsme si udelat v mensich akcich sekci Velka Fatra, kdyz uz jsem tam byl s Filipem. Nemam vsechny fotky, tak nedelam velkou galerii, ale zatim par blbosti. Bylo tam nadherne, tak pro inspiraci.

Mám pocit, že to s tou chválou nějak přeháníte, akorát mi z toho zčervenávají uši :-))

Musim rici, Honzo, ze jsi se nam krasne rozepsal a jak podotkla Zuzka, mas nesporne literarni nadani, ktere by bylo zahodno nejak zuzitkovat.

Jinak to musel byt hezky vylet, jen co je pravda. Doufam, ze pak blize poreferujes, az se uvidime.

Honzo, nechces si ji zalozit? Ja bych na Tve cteni hned zavitala, i kdyby to bylo o Rafaelovych obrazech:)

Ne, nejedná se o plánování výletu, ten se už totiž uskutečnil. Já vím, je
vám to líto, jste rozmrzelí, chápu... :-) Stalo se tak za deštivého rána dne úterý, že jsem byl bratrem přizván k účasti jednodenního výletu do Drážďan. Auto řídil bratrův kamarád Erik,
který je stále v nedobré náladě, i když se směje. Auto se s námi vyřítilo
z Prahy jako vítr o sedmé hodině a ještě o půl deváté se točili kdesi v
pražských ulicích, protože Erik je Jihlavák a Praha je pro něj spletitým
labyrintem. Bratr byl přesvědčený, že cestu z města musí znát každý ňouma, tak se neobtěžoval ho navigovat. Nicméně po deváté hodině jsme byli pár metrů za Prahou. Cestou nám hezky pršelo. Martin, můj bratr, se zmínil, že při jeho minulé cestě do Drážďan bylo zcela stejné počasí jako teď po pár letech. Napadlo mně, že s ním skrze počasí do Drážďan jezdit nebudu. Frčeli jsme rychlostí 160 km/h po dálnici, ale pak nás překvapilo auto jedoucí ještě rychleji, které řídil Erikův šéf z práce, pan Zelenka. Podle Erika je šéfem neustále sledován. Nevím. U hranic jsme byli v celku rychle, neboť dálnice je hotová, jenom v úseku přes České středohoří je přerušená, ale to mi vůbec nevadí, však víte proč :-)
Martin, můj bratr, se v německém národě vidí. Prakticky lze říct, že vše, co je německé, je dobré. A proto i důslednost a píle, s jakou Němci přistupují ke své práci, se projevili i při hraniční kontrole. Hranice, honosící se půvabným názvem Krásný Les, je synonymem dlouhého čekání v koloně. Přejeli jsme hranice a vyrazili směrem do Drážďan. Tam byl tak trochu problém s parkováním, neboť se nám za to nechtělo platit. Ale Erikovi to pak bylo jedno a u vlakového nádraží zajel do podzemních
garáží. Tam nás překvapilo ukrutné horko, tam bylo jak v nočním Aradu a
možná ještě hůř! Omráčeni horkem se naše skupinka vypotácela ven, kde nás
zchladil německý deštík. Mimochodem čistý, protože je německý. Při cestě
do nově postaveného historického jádra města jsem si uvědomil, že se mi v
kufru auta smaží karbanátky. Drážďany jsou dnes novoměstem, neboť na
každém rohu, v každé ulici je nová prosklená budova s nákupními centry,
výlohy se blyští bohatou nádherou luxusního zboží a turisté bez rozvahy
vyhazují z kapes peníze. Naše kroky však nesměřovaly do obchodů, už jenom
z toho důvodu, že výlet byl koncipován jako nízkorozpočtový. To znamená,
že jsem měl s sebou na útratu 1 euro a 50 centů. Jak už jsem tedy řekl, naše kroky směřovaly do "starých" kostelů. Tak například přenádherný Frauenkirche ("Kostel naší Paní", tj. Panny Marie), pozděbarokní protestanský kostel centrálního půdorysu s mohutnou kupolí, působí starobylým dojmem, ale stavba je stará tři roky :-) Pán s vysílačkou,
řídící vstup dovnitř kostela, můj kolega dalo by se říci, nás vpustil a
my jsme si mohli prohlédnout interiér. Tam bylo lidí jako v katedrále.
Bohužel celý kostel působil čistě, nově, že ve mne nevzbuzoval žádné hlubší prožitky. Zkrátka novostavba bez nádechu dějin. Vstup je dovnitř zdarma. Dalším pěkným kostelem je katolický Hofkirche, který byl také po válce zrekonstruován. Naše kroky však vedly do galerie ve Zwingeru, jenom Erik měl trochu laxní přístup. Karta ISIC mi umožnila koupit si vstupenku za 3 eura 50 centů, takže mi nezbylo nic jiného, než si od Erika půjčit 2 eura. Galerie vykompenzovala veškeré nedostatky města. Tolik obrazů od známých malířů zvučných jmen! Raffael, Tizian, Tintoretto, Rembrandt, Rubens a další. I přes zákaz focení, Martin musel pořídit snímek obrazu od Raffaela, Sixtinskou Madonu (r.1512/13) s těmi roztomilými a dost známými andělíčky. Obraz byl nádherný, co vám mám povídat, mrkněte se do Googlu. Martin učinil fotku a od té chvíle byl pronásledován a naháněn hlídači s vysílačkami. Musel jsem se tomu smát. Nicméně už si dal pozor a dal si záležet, aby ho při focení nikdo neviděl. Takže už nic nevyfotil. Z galerie jsme si zašli na malou kávu. Stále pršelo. Ještě jsme se prošli po městě, navštívili jedno obchodní centrum a pak vyrazili k autu. V plánu bylo navštívení dalšího městečka jménem Pirna. Malebné městečko s renesanční architekturou, zejména portálkovou. Gotický kostel s pozdněgotickým a renesančním interérem, zejména klenutím, působil nezapomenutelným dojmem. Vstup 1 euro, a proto jsme se dívali přes sklo. Pirna stojí za navštívení už jenom proto, že je při cestě do Drážďan. Tak trochu mi připomíná Český Krumlov. Den se chýlil ke konci a tím pádem i náš výlet. Auťák vyrazil ku hranicím, kde se už na nás těšili němečtí kontroloři pasů, kde se opět projevil jejich smysl pro pořádek a důkladnost, takže 45 minut čekání v koloně mě už nepřekvapilo. Měl jsem na
jazyku ostrou poznámku na stranu Němců, co si tak asi o té jejich kontrole myslím a hlavně o nich, ale nechtěl jsem bratra urazit, protože všechno německé je správné a dobré, tak to napíšu až sem: "němečtí idioti." :-)

Tak ja frcim na cestu. Bude mi na tom treku dost lidi chybet, ale treba me ta zmena kopne do starejch zabehnutejch koleji.