Diskuse Diskuse

Mám pocit, že to s tou chválou nějak přeháníte, akorát mi z toho zčervenávají uši :-))

Musim rici, Honzo, ze jsi se nam krasne rozepsal a jak podotkla Zuzka, mas nesporne literarni nadani, ktere by bylo zahodno nejak zuzitkovat.

Jinak to musel byt hezky vylet, jen co je pravda. Doufam, ze pak blize poreferujes, az se uvidime.

Honzo, nechces si ji zalozit? Ja bych na Tve cteni hned zavitala, i kdyby to bylo o Rafaelovych obrazech:)

Ne, nejedná se o plánování výletu, ten se už totiž uskutečnil. Já vím, je
vám to líto, jste rozmrzelí, chápu... :-) Stalo se tak za deštivého rána dne úterý, že jsem byl bratrem přizván k účasti jednodenního výletu do Drážďan. Auto řídil bratrův kamarád Erik,
který je stále v nedobré náladě, i když se směje. Auto se s námi vyřítilo
z Prahy jako vítr o sedmé hodině a ještě o půl deváté se točili kdesi v
pražských ulicích, protože Erik je Jihlavák a Praha je pro něj spletitým
labyrintem. Bratr byl přesvědčený, že cestu z města musí znát každý ňouma, tak se neobtěžoval ho navigovat. Nicméně po deváté hodině jsme byli pár metrů za Prahou. Cestou nám hezky pršelo. Martin, můj bratr, se zmínil, že při jeho minulé cestě do Drážďan bylo zcela stejné počasí jako teď po pár letech. Napadlo mně, že s ním skrze počasí do Drážďan jezdit nebudu. Frčeli jsme rychlostí 160 km/h po dálnici, ale pak nás překvapilo auto jedoucí ještě rychleji, které řídil Erikův šéf z práce, pan Zelenka. Podle Erika je šéfem neustále sledován. Nevím. U hranic jsme byli v celku rychle, neboť dálnice je hotová, jenom v úseku přes České středohoří je přerušená, ale to mi vůbec nevadí, však víte proč :-)
Martin, můj bratr, se v německém národě vidí. Prakticky lze říct, že vše, co je německé, je dobré. A proto i důslednost a píle, s jakou Němci přistupují ke své práci, se projevili i při hraniční kontrole. Hranice, honosící se půvabným názvem Krásný Les, je synonymem dlouhého čekání v koloně. Přejeli jsme hranice a vyrazili směrem do Drážďan. Tam byl tak trochu problém s parkováním, neboť se nám za to nechtělo platit. Ale Erikovi to pak bylo jedno a u vlakového nádraží zajel do podzemních
garáží. Tam nás překvapilo ukrutné horko, tam bylo jak v nočním Aradu a
možná ještě hůř! Omráčeni horkem se naše skupinka vypotácela ven, kde nás
zchladil německý deštík. Mimochodem čistý, protože je německý. Při cestě
do nově postaveného historického jádra města jsem si uvědomil, že se mi v
kufru auta smaží karbanátky. Drážďany jsou dnes novoměstem, neboť na
každém rohu, v každé ulici je nová prosklená budova s nákupními centry,
výlohy se blyští bohatou nádherou luxusního zboží a turisté bez rozvahy
vyhazují z kapes peníze. Naše kroky však nesměřovaly do obchodů, už jenom
z toho důvodu, že výlet byl koncipován jako nízkorozpočtový. To znamená,
že jsem měl s sebou na útratu 1 euro a 50 centů. Jak už jsem tedy řekl, naše kroky směřovaly do "starých" kostelů. Tak například přenádherný Frauenkirche ("Kostel naší Paní", tj. Panny Marie), pozděbarokní protestanský kostel centrálního půdorysu s mohutnou kupolí, působí starobylým dojmem, ale stavba je stará tři roky :-) Pán s vysílačkou,
řídící vstup dovnitř kostela, můj kolega dalo by se říci, nás vpustil a
my jsme si mohli prohlédnout interiér. Tam bylo lidí jako v katedrále.
Bohužel celý kostel působil čistě, nově, že ve mne nevzbuzoval žádné hlubší prožitky. Zkrátka novostavba bez nádechu dějin. Vstup je dovnitř zdarma. Dalším pěkným kostelem je katolický Hofkirche, který byl také po válce zrekonstruován. Naše kroky však vedly do galerie ve Zwingeru, jenom Erik měl trochu laxní přístup. Karta ISIC mi umožnila koupit si vstupenku za 3 eura 50 centů, takže mi nezbylo nic jiného, než si od Erika půjčit 2 eura. Galerie vykompenzovala veškeré nedostatky města. Tolik obrazů od známých malířů zvučných jmen! Raffael, Tizian, Tintoretto, Rembrandt, Rubens a další. I přes zákaz focení, Martin musel pořídit snímek obrazu od Raffaela, Sixtinskou Madonu (r.1512/13) s těmi roztomilými a dost známými andělíčky. Obraz byl nádherný, co vám mám povídat, mrkněte se do Googlu. Martin učinil fotku a od té chvíle byl pronásledován a naháněn hlídači s vysílačkami. Musel jsem se tomu smát. Nicméně už si dal pozor a dal si záležet, aby ho při focení nikdo neviděl. Takže už nic nevyfotil. Z galerie jsme si zašli na malou kávu. Stále pršelo. Ještě jsme se prošli po městě, navštívili jedno obchodní centrum a pak vyrazili k autu. V plánu bylo navštívení dalšího městečka jménem Pirna. Malebné městečko s renesanční architekturou, zejména portálkovou. Gotický kostel s pozdněgotickým a renesančním interérem, zejména klenutím, působil nezapomenutelným dojmem. Vstup 1 euro, a proto jsme se dívali přes sklo. Pirna stojí za navštívení už jenom proto, že je při cestě do Drážďan. Tak trochu mi připomíná Český Krumlov. Den se chýlil ke konci a tím pádem i náš výlet. Auťák vyrazil ku hranicím, kde se už na nás těšili němečtí kontroloři pasů, kde se opět projevil jejich smysl pro pořádek a důkladnost, takže 45 minut čekání v koloně mě už nepřekvapilo. Měl jsem na
jazyku ostrou poznámku na stranu Němců, co si tak asi o té jejich kontrole myslím a hlavně o nich, ale nechtěl jsem bratra urazit, protože všechno německé je správné a dobré, tak to napíšu až sem: "němečtí idioti." :-)

Tak ja frcim na cestu. Bude mi na tom treku dost lidi chybet, ale treba me ta zmena kopne do starejch zabehnutejch koleji.

Zuzka: Nikdo neni co se vstavani tyce jako hroch :-))
Honza: Nj, co na to rict :-) Btw.: Nemas ty DVD pro Filipa? (viz nize)
Vsemu lidstvu: Tak si potrebuju vycistit hlavu a nechal jsme se Filipem ukecat na Velkou Fatru, s nim, jeho budouci spoluzackou (to bude banda pravnickejch ztroskotancu – budu davat optimisticky rady, jako „do ceho jste to proboha vlezli?“ :-) a jednim kamosem. Vracim se asi v patek.
Povim vam, bylo to dilema. Na jedne strane lakave obcanske pravo procesni nasledovane pravem Evropske unie a na druhe strane hory, nic nez cesta prede mnou a banda lidi co jsou stejne trhly jako ja – uceni x hory, uceni x hory,... No nakonec jsem se premohl a zvolil ty hory no :-)
Mohli bysme ten vikend potom dat zase nejakej srazik nebo neco – a cim vic lidu, tim lip :-) Kdyz uz se tahnu do hospy, at vidim co nejvic lidicek ;-) Kdyztak zkuste neco domluvit.
Withini: Hele, lidi, mam vas rad... ale zacinate me srat :-) Uz bych rad slysel nejaky rozreseni. Ja to samozrejme pak plne osefuju, ale potrebuju aspon vedet pro kolik lidi a v jaky verzi mam zarizovat. A s prihlednutim k faktu ze v tom figurujou uz i osoby, na ktery ani nemam kontakt, tak nemuzu nic delat. A jako uz by se to chtelo rozhejbat :-) Cili zkuste to dat nejak do cajku. Pripadne o tom jeste pokecame v ty event. hospode :-)

Honza Tos me Honzo taky nalakal na ranni otvirani prazdne katedraly. Kdyby byla prilezitost, tak dej prosim vedet. Ovsem s tim rannim vstavanim bude u me asi problem...(nejsem hroch:))

Tak snad mi nějaký den na sedmou vyjde, ale počítám, že v září bude dost příležitostí :-) Jinak včera v katedrále probíhala svatba, to zase byla akce. Nevíte, proč mají turisté takový horlivý zájem o cizí svatbu? A fotit to? A točit to? Ani nevěděli jména nevěsty a ženicha, ale 500 lidí tím bylo úplně posedlých... Katedrála mi dala jeden obrovský poznatek o davu a mase lidí. Žil jsem mnoho let v omylu, ale teď už ne :-)

Petr To vis, musi byt sranda. Preci nebudu trapne vstavat v 10 hodin, kdy vstava kazdy,ze?

Honza Pro me neni problem vstat drive, kdyz se jedna o takovouhle vec.

Prosimte, on stejne nechodi spat, jen to predstira. Jinak ho musim podezrivat z toho, ze je a) geneticka mutace, b) antidatuje si prispevky, c) je masochista vyzivajici se v sebetryzneni. Takze zadnej stres :-)

Tomáš: A dokážeš se probudit a vstanout v pět ráno? Tedy pokud bys to stíhal být v 6:30 někde v blízkosti Hradu :-)) Je to dál, tak možná bys musel vstát trochu dříve, třeba ve 4:30 ;-) To už se snad ani nevyplatí jít spát, co? :-)

Honza: Cece, tak to rozhodne dej vedet a mozna bych i sel.

Jinak uceni je mrcha, doufam, ze ty statnice dam, kdyz uz se o prazdninach (!!!!!!) ucim take sra***.

Honza:To mas furt 20% uspesnost, to se nekomu nepostesti :-)
No nic, pujdu se asi umlatit ucebnici, at se nemuzu vymlouvat, ze tomu uceni moc nedam...

Petr: Krásná práce to je, ale jen v čase mezi 7:00 a 9:00, ostatních osm hodin stojí za... :-)
Tomáš: Tak pokud někdy zase půjdu na sedmou, můžeš si přivstat a jít taky. To ostatně platí pro kohokoliv, když bude někdo chtít. Ale nevím, kdy budu mít zase příležitost, to bych dal včas vědět.

Tomas: Hele, vis co by mozna pomohlo? Nekdy vecer misto vysedavani v hospode zajit do katedraly/kostela, co ty na to? :-))) Ne, delam si srandu, vim jak to myslis.
Honza: Ty mi nerikej, ze mas prace plny zuby, kdyz o ni dokazes takhle mluvit. Takhle se nepopisuje neco, co te ubiji ;-) Nadhernej dukaz toho, ze na vsem se da najit neco skvelyho.

Tak to musi byt krasny pocit. Bych jej chtel nekdy zazit.

Já tomu vůbec nerozumím :-)
Tomáš: Inu, odemykání katedrály je překrásný zážitek. Kostel je liduprázdný, venku slyšíš déšť a tekoucí vodu dopadající na dlažbu z chrličů. Točíš asi 25 cm klíčem, otevřeš obrovské dveře, zaklapneš. Uvnitř je šero, naprosté ticho, slyšíš jenom takový šum pronikající dovnitř zvenčí. Kráčíš lodí, vezmeš klíče od svatováclavské kaple, odemkneš, chopíš se velkého klepadla a tlačením otevřeš 500 let staré kovové dveře. Dýchá na tebe historie, hledíš na hrob sv. Václava, z oken proniká jen slabé světlo, takže místnost působí magickým dojmem. A ty fresky kolem s výzdobou jenom umocňují tu nádheru.
Taky je pěkný, když vysvitne ráno slunce a od oltáře (od východu) pronikají skrze vitraje sluneční paprsky, světlo v katedrále pak rozehraje pestrou hru s barvami. Tohle je možný vidět opravdu jenom brzy z rána a nebo pak pozdě večer, kdy při západu slunce pronikají paprsky skrze rozetu na protejší straně.
Jenže tahle nádhera končí přesně v 9:00, kdy dovnitř vkráčí primitivní turista s čepicí a kusem žvance v ruce. A není sám...

Zajimavy... Napada me popleteni policek ve formulari, ptz jinak je to dost zcestny ;-)

To Honza: a jake je odemykat katedralu?? :)

Petr: Cece, to jsem nebyl ja. Ja jsem tou dobou sedel v hospudce, takze by me zajimalo, kdo to psal a ceho se to tykalo.