Diskuse Diskuse

Petr: Velice pěkný příběh, když to tak půjde dál, můžeme si tady každý otevřít blog s příběhy "ze života" pod souhrným názvem "Sdílejte s námi radosti a strasti studentského života", můžeme potom vydat knihu, zbohatnout a aktivně se podílet na novém životním příběhu ;-)

Tento jezdec se stal symbolem mého neúspěchu u dnešní zkoušky :-) http://www.eichbauer.de/images/bavaria/bamberg/800/bamberger_reiter_dsc_4898.jpg Ale beru to pozitivně, už o něm vím ;-) Byl tam spolužák z vyššího ročníku, ten už šel osmý pokus ze stejného předmětu, což mi dodalo odvahy...

Pul hodiny pred deadlinem vola Peta s dotazem, kde je divadlo JC a jak k nemu. Muj vysvetlovaci talent nemeckeho ovcaka po transplantaci hlavy vede k dohodnuti srazu na zastavku tramvaje. Vychazim tedy, vybaven programem na zari, smireny s nutnosti alternativni volby. Nastupuji do metra za vlidneho pocasi, abych z nej o 10 minut pozdeji vylezl v prutrzi mracen. No, dest mam rad, jen lituju, ze jsme si vzal svetr – asi budu jak houba. Zatimco se ostatni snazi pred destem schovat, ja resim dilema stran sveho svetru (sundat ci nesundat, to je oc tu bezi), nacez vychazim pomalym tempem z haly nadrazi a nastavuji oblicej proudum deste. To miluju. Zabavny to prestava byt ve chvili, kdy se ke kapkam pridavaji kroupy. Radsi zalitnu do tramvaje a mirim na misto srazu. Porad huste prsi, nikoho nevidim. Pisu sms, abych zjistil stav veci. Peta s Matem jsou mezi tim u divadla. No dobra, komunikacni blok na trase.
Pred divadlem patrame po systemu prodeje listku. Podle zakulisnich informaci jsme se sesli nekde u cisla 50 +-. Nase 114 nevesti nic dobreho. Zaciname vybirat nahradni varianty. Vola Filip ze uz je zpatky z arbaitu a kdyztak muzem volat. Jsem rad, ze se muzem poradit o variantnim reseni, i kdyz vsichni predpokladame, ze moc moznosti nebude. Filip navrhuje vzít to na stojaka, tedy reseni, ktere v zoufale situaci zaciname analyzovat.
Asi hodinu probirame kde co, Mato osvetluje zkratku VFsT u Velke Fatry (napada me turcansky hreben a to i pres fakt, ze jsme sli liptovsky, rozhodne me ale nenapada „sleeping tour“ ;-), na pretres prijde skola a objevuje se i moje zhouba – nabidka na Malou Fatru. Mezi tim zjistujeme jake cislo je zrovna na rade. 92. Po chvili 87 a nasledne 85. Neni nad kvalitni informace. Kazdopadne po case je nam zima a tak se, cislo necislo, hrneme dovnitr. Na rade je asi 92ka.
Pokracujem v debate a zaciname se radit za pred nami stojici 113. Nase vypraveni o horach, satanizmu v hudaci a goretexovych bundach zaujme pred nami stojici divcinu, ktera se co chvili smeje. Nejspis nas ma za cvoky. Kazdopadne chce taky Zaskok. Snazime se ji to rozmluvit, ale marne :-) Premyslim, kde se tam jen mohla vzit. Ac jsme byl rano v letargii, zensky vnimam i podvedome ;-) a rano prede mnou stala modrooka blondynka a ted je z ni tmavooka brunetka. No, delba prace nebo denni zmena image. Ve chvili, kdy se dostava na radu, zjistujeme, ze jsou jeste asi 3 rady zcasti volny. BINGO. Jsme tazani, ktera rada bude nejlepsi. Radime dle nejlepsiho svedomi tu nejblizsi, nacez Mato dloube do Petry s tim, ze takhle to daleko nedotahnem :-) Za dobrou radu nam slecna supluje tiskovou mluvci, jelikoz budime dojem, ze v euforii toho asi moc neobjedname. Zabirame zbytek nejblizsi (pate) rady, zkratka vsechno co zbylo po nasi predchudkyni. Mimochodem – jsme vlevo, tzn. po pravici Prachenskeho, cili jsme z obliga :-)
Vychazime ven a musime volat Filipovi. „Rekni mu, ze nic nemame“, radi Petra. „Hlavne bez emoci“, tribim si osu rozhovoru. Filip zveda telefon do ktereho rvu hlasite „jooooo“. Peta s Matem poskoci. Za to videt Filipa bych dal v ty chvili nevim co (teda listky na Zaskok ne!). Chudak kupuje zrovna listky na tramvaj, jak se dozvidam pozdeji vecer, a na vsechno odpovida jo. Pta se i na to, s kym ze to vlastne jde.
Doprobirame Malou Fatru – ale to uz je jinej pribeh ve kterem figuruji hory, banda fajn lidi a muj vyhazov ze skoly :-)
A tak jsme ziskali listky na predstaveni, ktere jsme chteli a to bez vetsich obeti :-)

Překvapil mě mail, že dneska je poslední termín vrácení knih do knihovny, jinak potom už pokutka. Teda, už jsem dneska neměl v plánu chodit ven, natož jet na Opatov, ale co mi zbývá... A těch knih je několik a jsou samozřejmě velký, těžký...:-((( To je otrava :-)

Petr:Tak to mas naprostou pravdu. To, ze se dostanes na ty znamejsi/lepsi predstaveni je tak jedna k milionu :) To by jsi tam musel stat od tri od rana.

Petr: Záskok je fajn, tuším, že v sobotu to zrovna dávali v televizi.

Honza: Jak to vidim, tak na to, ktery zbude ;-) Jinak v planu je (byl) Zaskok, ale to je asi tak realne, jako ze dneska v pet odjedu s Vercou na Ukrajinu.

Medvědi: Když je vidím, měli bychom chodit raději po nížinách, ale vsadím se, že tam bychom je potkali jistěji, než v horách. Oni ti greenpeacesáci jsou všeho schopný :-)
Cimrman: A na jaké představení půjdete?
Petr: Příjemné dopoledne :-)

Medvedi: Jo, to jsem uz videl. Kdyztak tady je jeste neco -> http://www.medvede.sk/?action=film Mrknete co dela meda Beda s tim stanem, do takovy situace bych se sakra nechtel dostat ;-)

Cimrman: Jeste ze jsme o tom nemluvili takze jsi mi nemohl rikat ja ti to rikal, protoze ti rikam, to bych se nastval :-)

Prace na ceste: To bezpochyby.

Tak tady se mi nahodou podarilo prijit na jednu videoreportaz ohledne medvedu na Male Fatre. Enjoy :)

http://aktualne.centrum.cz/video/?id=104379

Cece, to je sice mozny, ze je to konicek, ale udelal jsem na to kua hodne prace :)) A vzdyt taky rikam, ze me to bavi, jinak bych to nedelal.

Co se Cimrmana tyce, zdrzim se vety - "Ja ti to rikal!" :) Pac jak znam jiz ze dvou stran reference, tak ziskat listky, to je o zivot. Nicmene gratuluji k uspesnemu prvnimu kroku a tesim se na pokracovani. Jiste se vam tam stane neco zajimaveho a hodneho zapsani.

Tomas: Tomu never :-) Btw.: Abych neco povazoval za praci, tak bych za to musel dostat zaplaceno :-) Jinak je to dobrocinnost, vypomoc ci konicek :-)

Honza: Bry jitro :-)

Plenu: Mala reportaz z marneho boje o ucasti na kulturnim deni metropole aneb jak jsme se s gropou z Velky Fatry dohodli, ze jak to pujde, zajdem na Cimrmana. Pravil Filip: "Ty jo, ja tam bydlet, tak uz vidim vsechny." Nacez pravil Petr: "Nj, asi se zbicuju." A pravil Mato: "To jsem nikdy nevidel." I pravila Peta: "No tak pojdme, az bude predprodej, koupime listky,..."
A plan byl na svete. Jenze...
"A jak to funguje?", otazal se kdosi. Inu, funguje to tak, ze Vas nechaji rano vystat frontu na poradovy cislo, aby Vam odpoledne prodali max. 4 (ev. 2) vstupenky na predstaveni. To je mezikrok, kterej trochu nechapu, ale budiz.
Tak dohadujem jak dlouho predem je spravne cekat. Navrh na pul hodinu zda se byt primereny. Nejdriv chceme vsichni prijet do Prahy a nejak to tu hromadne osefovat. Nakonec mucednicky navrhuju, ze jako mistni a neznaly, bych mel to rano zaridit sam. K tomu jeste prihazuju dalsi pulhodinu a vsichni jsme presvedceni, ze tenhle plan nemuze selhat.
Vykopavam se rano z postele a pripadam si, jak kdyz jsem prokalil predchozi tri dny. Vemu-li v potaz fakt, ze jsem minuly den stravil nad 25 otazkami civilniho procesu, je mi zle dvojnasobne. Soukam se do sprchy a davam si na moje pomery mimoradne kratkou sprchu – ctvrt hodiny stojim pod proudem vody a snazim se zorientovat v zakladnich zakonitostech zivota a sveta. Vylezu z vany, stoupnu do jezirka, ktere jsem vytvoril, ususim se, oblecu se (trochu ted nechapu jak jsme to dokazal) a vyrazim. V ruce trimam sesit a do usi si poustim Skid Row tak hlasite jak to jen jde.
Nez dojedu na Zizkov zacinam rozeznavat obrysy lidi kolem sebe. Jsem uz schopnej identifikovat az 3 barvy. Raduju se, za za chvili jsme urcite vzhuru. Ano, za chvili. Ta prichazi v moment, kdy dorazim k divadlu – prijemne vypadajici fronta se neprijemne zahyba za roh a jako na potvoru pokracuje. Jsme probuzen. Vhozen do reality zivota. Vzpominam na Filipa, ktery si blahove vyhradil z brigady jeden den volny prave na tuto velkou akci. Chudak.
Cekam tak necelou hodinu, abych posleze ziskal poradove cislo 114. Pozitivem je, ze na zari vydavali 180. Aspon neco mam. Castecne vitezstvi.
Odhadovana doba prodeje s cislem 114 je mezi pul patou a patou. Pisu z tramvaje Petre a Filipovi, dohadujem sraz a ja usinam zavesen do drzadla.

A jak to bylo dal? Prachensky: „Uvidite vecer!“

Zuzka: Ja ti nevim, ale kdyz jsem tak vcera odpoledne sedel u te cesty a pritom jsme na valne hromade rozebirali, co je vsechno jeste nutne udelat a cim bychom to vylepsili, tak jsem nemohl necinne jen tak cumet,ze? ;)
Ono to bude spise tim, ze uz jsem workoholik - ja tak nejak nemuzu cele odpoledne sedet a nic nedelat. Mne se to proste prici. :(

Honza: Ano, to mas taky pravdu. Cesta je zaroven velky konicek a prace v jednom. Takze me to bavi a nevadi mi na tom stale neco doupravovat.

Tak jsem celý večer zasvětil jednomu obrázku a dokončil jej asi před hodinou. Jde zcela o průlovomový obrázek, trochu mi připomíná renesanční sgrafito. Chybí tam už jen přesýpací hodiny, symbol pomíjivosti života :-)
Zuzka: On spojil koníčka s prací a to je přece krásné :-)
Tomáš: Viď?
Petr: Dobrou :-))

Co mas Tome furt s tou praci - to je snad nejake tvoje nemoc ci co....

Inu zapis klidne podepisu, ale bude zajimave, co se vlastne vsechno probralo :)

Ja jdu tedka delat novinky a upravovat admina, takze se zase ponorim do prace.

Tak az se tu objevi Tomas, tak podepise zapis z valne hromady a muzem ho zverejnit v rejstriku... teda na netu :-)

Honza: dobrou :-))

Lidi? Problémem lidstva, jsou samotní lidé :-)
Nejhorší na tom všem je, že dostávám pomalu, ale jistě hlad, což je smutný, protože po ohledání lednice a chlebníku docházím k jedinému a smutnému závěru, že tu dneska pojdu hladem. Ale nebude to po prvé, takže si jdu lehnout. Dobrou :-)

Nemuzu si tu povidat jen s Tomasem, ne? Co by na to rekli lidi? :-)
No, shrneme to zitra ;-) Taky uz jsem grogy...

Zdar lidi, Petr mi říkal, ať sem něco napíšu, jenže nějak nejsem schopný si z těch nových zpráv něco přečíst, natož na ně reagovat. To přeci po mně nikdo nemůže chtít, abych tu úsal něco kloudného.
No nic, čaj jest vypitý, všichni už spí, což je jedině štěstí, půjdu si asi udělat druhý čaj a potom do hajan... :-)